October 06, 2012
April 10, 2012
Konečně Anotace
Jak nevysvětlovat Anime ostatním.
"Ačkoliv se anime a manga pomalu propracovávají do "mainstreamu" a povědomí širší veřejnosti, stále jde o jeden z těch koníčků, na které se lidé dívají s nedůvěrou..."
Celou anotaci spolu s mou krásnou fotkou a medailonkem si můžete prohlédnout na stránkách Animefestu ZDE.
Doufám, že se tam uvidíme!
"Ačkoliv se anime a manga pomalu propracovávají do "mainstreamu" a povědomí širší veřejnosti, stále jde o jeden z těch koníčků, na které se lidé dívají s nedůvěrou..."
Celou anotaci spolu s mou krásnou fotkou a medailonkem si můžete prohlédnout na stránkách Animefestu ZDE.
Doufám, že se tam uvidíme!
April 06, 2012
No táák!
Kdy už konečně přidají do tohodle seznamu i moji přednášku: Seznam přednášek na Animefestu. Už mě od toho mačkání F5 začínají bolet prsty.
Ano, přesně tak, moje přednáška/beseda Jak nevysvětlovat Anime ostatním byla přijata na Animefest! A taky jsem napsal článek pro FestZin, tak si ho pak koukejte přečíst (pro ty kdo nebudou mít příležitost sem pak zkusím dát nějaký scan nebo tak). Hodně se letos na Animefest těším, tak doufám, že mě nezklame. A možná budu mít i nějaký ten kostým.
A víte co ještě začíná na KO a nemá žádnou souvislost s předchozím odstavcem? KOMIKS!
Pořád ještě funguje a ačkoliv to není zrovna jednoduché, dodržujeme rozvrh. Pokud vás takové věci zajímají, určitě si ho jděte přečíst ;-)
Taky se nějak stalo, že dva díly Legend of Korra (nová série Avatar: The Last Airbender) se dostaly ven dřív, takže už jsem v plném Nerd módu. Z toho co jsem zatím viděl to vypadá, že tahle série bude snad ještě lepší než původní Avatar.
January 14, 2012
Jako o závod
Nazdárek. Tak jsme se zase nějakou dobu neviděli. Nezapomněli jste na mě? Protože ačkoliv to může vypadat jinak, já na Vás ne! Tedy, přímo na Vás asi ano, pokud se Vámi rozumí čtenáři tohoto blogu. Vy všichni jste bohužel doplatili na mé pokusy zavděčit se i jiným lidem. A co jsem to tedy vlastně dělal, že kvůli tomu bylo třeba obětovat přispívání na můj jinak velmi frekventovaný a pravidelně updatovaný blog?
Webcomic
Nejspíš už jsem se tu párkrát(nebo alespoň jednou) zmiňoval o své lásce k webovým komiksům. Pokud ne, řekl bych, že číslo 49 v mém Google Readerovém RSS Feedu mluví za vše. Když nemám co dělat, čtu komiksy. Když mám co dělat čtu komiksy(to především). I tento příspěvek málem nebyl dokončen, protože jsem šel spočítat komiksy a zjistil, že přibylo pár nových.
No a co je logicky další krok pokud něco opravdu milujete? Beyoncé by řekla "put a ring on it" ale vzhledem k tomu, že v tomto případě ta metafora zrovna moc nefunguje, rozhodl jsem se jednoduše si také jeden webcomic pořídit. A tak v roce 2009 vzniknul (M)Lékař. Špatně ilustrovaný, nepříliš pravidelný, ale hlavně, náš. Jenže se objevil jeden zásadní problém: ukázalo se, že můj umělecký talent je srovnatelný s chromou mrkví(a to ještě v případě, že by mrkve uměly používat InkScape). Vzhledem k tomu, že bez obrázků to jde jen těžko, šel komiks rychle do kytek.
Jenže já se svých snů jen tak nevzdávám. Celý projekt zašel až příliš daleko abych s ním jen tak seknul. Rozhodl předat umělecké otěže do povolanějších rukou a začít nanovo. A s pomocí Ayany/Nigerfur povstal komiks ze svého vlastního popela jako onen přespříliš k přirovnávání používaný Fénix.
Pohleďte a plačte(a pokud možno ignorujte kostrbatý design stránky, moje webdesignérské schopnosti jsou opět přirovnatelné k chromé zelenině):
General Interest
Cony
No, popravdě řečeno, v téhle kategorii toho zase tolik nebylo. Proběhlo Fancity, které jsem z 90% strávil s Georginou Leonidas(Katie Bell). Georgina je úžasná a doufám, že se k nám zase někdy vrátí. Samozřejmě proběhla i obligátní přednáška na Potter téma, tentokrát Pottermore.
Akcí, na kterou jsem se jako každý rok velice těšil, byl AkiCon. Ale ve výsledku jsem byl akorát zklamaný. Nejenom, že mi letos nevzali přednášku s odůvodněním, že "opakované přednášky nejsou jejich priorita" ačkoliv šlo o přednášku z Advíku, a nabízel jsem jim jí proto, že na ní bylo tak narváno, že se lidé nevešli do místnosti - viz. předchozí článek (samozřejmě mi asi moc nepomohl fakt, že jsem neodeslal žádnou předběžnou verzi, ale řekněme si na rovinu, loni jsem to taky neudělal a žádný problém v tom nebyl. Jenže loni to taky zařizoval Grek a né nějaký nýmand bez sebemenších zkušeností s programovou organizací. A tady prosím mluvím z pozice někoho, kdo už víc jak 3 roky pomáhá zajišťovat pěti a více denní program na FF) ale navíc mi celý letošní Con přišel takový...o ničem.
Na druhou stranu jsem byl příjemně překvapen Hintzuovou přednáškou, která byla o hodně lepší než ta loňská (a to nejen kvůli tomu super prezentačnímu programu, který mu nutně musím ukrást), a faktem, že organizátoři zařadili do promítání Interstellu 5555, což je naprosto úžasné animované dílo k desce skupiny Daft Punk, kteréžto jsem velký fanoušek. Konečně jsem tak měl možnost celý film shlédnout na velkém plátně a byl to jedinečný zážitek(i přesto, že Grek, který celý film uváděl, popletl pár názvů desek, které Daft Punk vydali =D)
Také sem i nepodařilo stihnout Nyan-Chanovu přednášku, kam jsem se chtěl dostavit především z vděku za jeho zmínku o mě na jeho blogu. Tak snad příště.
Příslušnou přednášku se pokusím procpat na Animefest, pokud někdo máte zájem, a pokud mi to nebude kolidovat s maturitou.
Ke Conům bych měl ještě poznamenat, že jestli je někdo z Vás fanouškem Minecraftu, možná Vás potěší, že spolu se dvěma českými weby organizuji pro letní FF celý jeden den programu o této úžasné hře, pod záštitou GameLinie Herního Webu. Pokud se chcete dozvědět víc, určitě dorazte na PragoFFest, kde kromě přednášky o samotné hře budeme mít i jednu přímo o plánované podobě letního programu. Po přednášce bude navíc nejspíš následovat nějaká delší diskuze ve vybraném stravovacím podniku v okolí.
NaNoWriMo - National Novel Writing Month
Není žádným tajemstvím, že rád píšu. A tak jsem jen těžko mohl odolat výzvě, kterou nabízí spisovatelům projekt NaNoWriMo(dále jen NaNo). O co jde? Úkol je vcelku jednoduchý. V průběhu Listopadu, kdy NaNo probíhá, musí účastník napsat knihu. Jakoukoliv knihu. Může to být milostný román, space opera, nebo harry potter fanfikce. Jedinou podmínkou je, že musí mít nejméně 50 000 slov.
To je docela dost že? Ale nebojte, nejste na to sami. Do projektu se každoročně zapojují tisíce spisovatelů z celého světa, se kterými můžete komunikovat prostřednictvím fóra, nebo stovek skupin a komunit, které se NaNu věnují na různých webech (například deviantArt). Navíc jsou na stránkách i regionální fóra, na kterých se můžete domlouvat s dalšími pisálky ze svého okolí a organizovat psací seance(z vlastní zkušenosti musím říct, že jsme toho víc nakecali než napsali, ale i to je dobře =D). K tomu všemu vám ještě několikrát do týdne organizátoři zasílají "PepTalks", což jsou různé motivační emaily jak od nich, tak od úspěšných spisovatelů, ve kterých vám radí a povzbuzují vás.
A co že je vaší odměnou za splnění úkolu?
To se vážně musíte ptát? NAPSALI JSTE KNIHU! ZA MĚSÍC! Co víc ještě chcete?!
Ačkoliv jsem letos nevyhrál (skončil jsem se skoro 10 tisíci slovy), byl to pro mne jedinečný zážitek a NaNo mi pomohlo začít po půlroční pauze zase psát. Tenhle blog není dost veliký na to, aby se sem vešlo všechno to, co je na NaNu úžasné. Musíte si to vyzkoušet sami.
Nanowrimo.org
Webcomic
Nejspíš už jsem se tu párkrát(nebo alespoň jednou) zmiňoval o své lásce k webovým komiksům. Pokud ne, řekl bych, že číslo 49 v mém Google Readerovém RSS Feedu mluví za vše. Když nemám co dělat, čtu komiksy. Když mám co dělat čtu komiksy(to především). I tento příspěvek málem nebyl dokončen, protože jsem šel spočítat komiksy a zjistil, že přibylo pár nových.
No a co je logicky další krok pokud něco opravdu milujete? Beyoncé by řekla "put a ring on it" ale vzhledem k tomu, že v tomto případě ta metafora zrovna moc nefunguje, rozhodl jsem se jednoduše si také jeden webcomic pořídit. A tak v roce 2009 vzniknul (M)Lékař. Špatně ilustrovaný, nepříliš pravidelný, ale hlavně, náš. Jenže se objevil jeden zásadní problém: ukázalo se, že můj umělecký talent je srovnatelný s chromou mrkví(a to ještě v případě, že by mrkve uměly používat InkScape). Vzhledem k tomu, že bez obrázků to jde jen těžko, šel komiks rychle do kytek.
Jenže já se svých snů jen tak nevzdávám. Celý projekt zašel až příliš daleko abych s ním jen tak seknul. Rozhodl předat umělecké otěže do povolanějších rukou a začít nanovo. A s pomocí Ayany/Nigerfur povstal komiks ze svého vlastního popela jako onen přespříliš k přirovnávání používaný Fénix.
Pohleďte a plačte(a pokud možno ignorujte kostrbatý design stránky, moje webdesignérské schopnosti jsou opět přirovnatelné k chromé zelenině):
General Interest
Cony
No, popravdě řečeno, v téhle kategorii toho zase tolik nebylo. Proběhlo Fancity, které jsem z 90% strávil s Georginou Leonidas(Katie Bell). Georgina je úžasná a doufám, že se k nám zase někdy vrátí. Samozřejmě proběhla i obligátní přednáška na Potter téma, tentokrát Pottermore.
Akcí, na kterou jsem se jako každý rok velice těšil, byl AkiCon. Ale ve výsledku jsem byl akorát zklamaný. Nejenom, že mi letos nevzali přednášku s odůvodněním, že "opakované přednášky nejsou jejich priorita" ačkoliv šlo o přednášku z Advíku, a nabízel jsem jim jí proto, že na ní bylo tak narváno, že se lidé nevešli do místnosti - viz. předchozí článek (samozřejmě mi asi moc nepomohl fakt, že jsem neodeslal žádnou předběžnou verzi, ale řekněme si na rovinu, loni jsem to taky neudělal a žádný problém v tom nebyl. Jenže loni to taky zařizoval Grek a né nějaký nýmand bez sebemenších zkušeností s programovou organizací. A tady prosím mluvím z pozice někoho, kdo už víc jak 3 roky pomáhá zajišťovat pěti a více denní program na FF) ale navíc mi celý letošní Con přišel takový...o ničem.
Na druhou stranu jsem byl příjemně překvapen Hintzuovou přednáškou, která byla o hodně lepší než ta loňská (a to nejen kvůli tomu super prezentačnímu programu, který mu nutně musím ukrást), a faktem, že organizátoři zařadili do promítání Interstellu 5555, což je naprosto úžasné animované dílo k desce skupiny Daft Punk, kteréžto jsem velký fanoušek. Konečně jsem tak měl možnost celý film shlédnout na velkém plátně a byl to jedinečný zážitek(i přesto, že Grek, který celý film uváděl, popletl pár názvů desek, které Daft Punk vydali =D)
Také sem i nepodařilo stihnout Nyan-Chanovu přednášku, kam jsem se chtěl dostavit především z vděku za jeho zmínku o mě na jeho blogu. Tak snad příště.
Příslušnou přednášku se pokusím procpat na Animefest, pokud někdo máte zájem, a pokud mi to nebude kolidovat s maturitou.
Ke Conům bych měl ještě poznamenat, že jestli je někdo z Vás fanouškem Minecraftu, možná Vás potěší, že spolu se dvěma českými weby organizuji pro letní FF celý jeden den programu o této úžasné hře, pod záštitou GameLinie Herního Webu. Pokud se chcete dozvědět víc, určitě dorazte na PragoFFest, kde kromě přednášky o samotné hře budeme mít i jednu přímo o plánované podobě letního programu. Po přednášce bude navíc nejspíš následovat nějaká delší diskuze ve vybraném stravovacím podniku v okolí.
NaNoWriMo - National Novel Writing Month
Není žádným tajemstvím, že rád píšu. A tak jsem jen těžko mohl odolat výzvě, kterou nabízí spisovatelům projekt NaNoWriMo(dále jen NaNo). O co jde? Úkol je vcelku jednoduchý. V průběhu Listopadu, kdy NaNo probíhá, musí účastník napsat knihu. Jakoukoliv knihu. Může to být milostný román, space opera, nebo harry potter fanfikce. Jedinou podmínkou je, že musí mít nejméně 50 000 slov.
To je docela dost že? Ale nebojte, nejste na to sami. Do projektu se každoročně zapojují tisíce spisovatelů z celého světa, se kterými můžete komunikovat prostřednictvím fóra, nebo stovek skupin a komunit, které se NaNu věnují na různých webech (například deviantArt). Navíc jsou na stránkách i regionální fóra, na kterých se můžete domlouvat s dalšími pisálky ze svého okolí a organizovat psací seance(z vlastní zkušenosti musím říct, že jsme toho víc nakecali než napsali, ale i to je dobře =D). K tomu všemu vám ještě několikrát do týdne organizátoři zasílají "PepTalks", což jsou různé motivační emaily jak od nich, tak od úspěšných spisovatelů, ve kterých vám radí a povzbuzují vás.
A co že je vaší odměnou za splnění úkolu?
To se vážně musíte ptát? NAPSALI JSTE KNIHU! ZA MĚSÍC! Co víc ještě chcete?!
Ačkoliv jsem letos nevyhrál (skončil jsem se skoro 10 tisíci slovy), byl to pro mne jedinečný zážitek a NaNo mi pomohlo začít po půlroční pauze zase psát. Tenhle blog není dost veliký na to, aby se sem vešlo všechno to, co je na NaNu úžasné. Musíte si to vyzkoušet sami.
Nanowrimo.org
A to je asi vše, na co si vzpomínám. Samozřejmě mi taky dost času zabralo flákání u internetu a spaní, ale to mi nepříjde jako zrovna extra zajímavé téma na blogování.
Takže Šťastný Nový Rok a doufám, že se letos uvidíme na co nejvíce akcích!
September 04, 2011
Pouze značkoví Sobi
Zdravím. Chyběl jsem vám? No to doufám! Konečně jsem se dokopal k nějakému tomu shrnutí všechno, co se za tohle léto událo, tak za to očekávám nějaké nadšení a chválu. A hurá do toho!
Festival Fantazie
Jedním slovem intenzivní. Harry Potter linie snad nikdy neměla tolik návštěvníků a já Vám tímto všem děkuji za účast. Bylo to skvělé, úžasné a jedinečné a doufám, že si to příští rok zopakujeme.
Měl jsem samozřejmě krom pomáhání s linií i nějaké ty přednášky. Letos jsme přidali novou sublinii Herní Potter, což byly vlastně jenom moje přednášky o HP hrách (a několik cizích přednášek o HP online světech). Doufám, že příště v tom nebudu tak sám ;-) Další a poslední mou přednáškou v HP linii byly Lektvary, interaktivní hodina s pravým a nefalšovaným Profesorem Snapem (Snapeem? Vim já...). Nacpal jsem jim do makoviček nějaké ty znalosti, přiotrávil pár studentů různými směsicemi šumáků, light coly a barviva a odebral Nebelvíru znatelné množství bodů. No prostě den jako každý jiný.
Další na řadě byly přednášky o Hlídkách a věcech s nimi spojených. Co jsou to Hlídky? Kdy bude další? A proč všichni Lukjaněnkovi hrdinové vždycky skončí jako omnipotentní vládci světa? Nevíte? Tak se příště stavte, dvakrát to v jednom roce vysvětlovat nebudu.
Mimochodem, na mou přednášku dorazil i Mikoláš Tuček! (bývalý šéfredaktor SCORE, pro ty co by se měli stydět)
A to je tak nějak konec mé letošní hvězdné kariéry na FF. Snad příští rok bude víc nápadů a mně se dostane možnosti mít další naprosto nepřipravené přednášky. Popojedem.
ADVIK(Absolutně Dokonalý Vysoce Integrovaný Kon)
Na ADVIKu(dále jen Advík) jsem moc nepobyl, ale upřímně musím říct, že mi to stačilo. Con působil stísněně a nepřehledně. Holt narvat do prostoru pro AkiCon akci, která je několikrát větší...neříkám, že byly jiné možnosti (poděkujte škrabačům oken) ale stejně.
Na Advíku jsem měl jednu jedinou přednášku. Pojďme si o ní teď promluvit trochu blíže.
Jak vysvětlit Anime normální lidem
Ze všeho nejdřív chci poděkovat všem, kteří přišli a omluvit se všem, kteří se nedostali dovnitř(očividně je vás dost, alespoň podle těch blogů). Slibuji, že přednášku/diskuzi zopakuji. Ale zpátky k tématu.
Zaprvé, podívejte se na ten název. Teď na mne. Teď zase na název. Zpátky na mne. Bohužel, já nejsem zrovna ideální člověk, který by o tom měl mluvit. Troufám si dokonce tvrdit, že já jsem na to ten nejméně vhodný. Anime nesleduji o nic víc než každý jiný geek a rozhodně jsem se nikdy nedostal do situace, kdybych ho potřeboval někomu vysvětlit. A přesto nějakým záhadným způsobem dokážu vyplnit hodinu zábavným (doufám) plkáním.
Jsem na koni.
Jestli budu přednášku opakovat na AkiConu, asi změním název na "Jak nevysvětlovat anime normálním lidem" nebo něco podobného. Každý kdo ví o čem v průběhu oné přednášky většinou mluvím musí uznat, že je to mnohem výstižnější název. A možná, že kdyby byl zájem, podařilo by se mi domluvit i velký sál =D
Posuneme se teď zase trochu dál. Zbytek léta jsem strávil buď v práci, nebo v Brně. A na konci srpna se mi podařilo projít u obou komisionálních zkoušek, takže teď už jsem konečně v maturitním ročníku (loni jsem propadl z fyziky). Co mě čeká teď? Kvapem se blíží mé Dvacáté narozeniny, chci se zase začít učit hrát na piano a tak by asi neuškodilo projít nějakou přípravou na zkoušky na DAMU pokud chci mít alespoň nějakou šanci.
Z akcí s velkým A mě letos čeká AkiCon, Fancity(FF Speciál akorát že v Praze), PragoFFest...a kdo ví co ještě. Těšte se ;-)
A tím bych vlastně mohl skončit. Samozřejmě, že jsem se tu mohl sáhodlouze rozepisovat a vytvářet jakési podivné recenze na všechno co jsem za léto viděl nebo zažil. Jenže upřímně, koho by to bavilo číst? Já si Vás čtenářů vážím a proto pro Vás pouze a jedině praví, značkoví sobi.
Festival Fantazie
Jedním slovem intenzivní. Harry Potter linie snad nikdy neměla tolik návštěvníků a já Vám tímto všem děkuji za účast. Bylo to skvělé, úžasné a jedinečné a doufám, že si to příští rok zopakujeme.
Měl jsem samozřejmě krom pomáhání s linií i nějaké ty přednášky. Letos jsme přidali novou sublinii Herní Potter, což byly vlastně jenom moje přednášky o HP hrách (a několik cizích přednášek o HP online světech). Doufám, že příště v tom nebudu tak sám ;-) Další a poslední mou přednáškou v HP linii byly Lektvary, interaktivní hodina s pravým a nefalšovaným Profesorem Snapem (Snapeem? Vim já...). Nacpal jsem jim do makoviček nějaké ty znalosti, přiotrávil pár studentů různými směsicemi šumáků, light coly a barviva a odebral Nebelvíru znatelné množství bodů. No prostě den jako každý jiný.
Další na řadě byly přednášky o Hlídkách a věcech s nimi spojených. Co jsou to Hlídky? Kdy bude další? A proč všichni Lukjaněnkovi hrdinové vždycky skončí jako omnipotentní vládci světa? Nevíte? Tak se příště stavte, dvakrát to v jednom roce vysvětlovat nebudu.
Mimochodem, na mou přednášku dorazil i Mikoláš Tuček! (bývalý šéfredaktor SCORE, pro ty co by se měli stydět)
A to je tak nějak konec mé letošní hvězdné kariéry na FF. Snad příští rok bude víc nápadů a mně se dostane možnosti mít další naprosto nepřipravené přednášky. Popojedem.
ADVIK(Absolutně Dokonalý Vysoce Integrovaný Kon)
Na ADVIKu(dále jen Advík) jsem moc nepobyl, ale upřímně musím říct, že mi to stačilo. Con působil stísněně a nepřehledně. Holt narvat do prostoru pro AkiCon akci, která je několikrát větší...neříkám, že byly jiné možnosti (poděkujte škrabačům oken) ale stejně.
Na Advíku jsem měl jednu jedinou přednášku. Pojďme si o ní teď promluvit trochu blíže.
Jak vysvětlit Anime normální lidem
Ze všeho nejdřív chci poděkovat všem, kteří přišli a omluvit se všem, kteří se nedostali dovnitř(očividně je vás dost, alespoň podle těch blogů). Slibuji, že přednášku/diskuzi zopakuji. Ale zpátky k tématu.
Zaprvé, podívejte se na ten název. Teď na mne. Teď zase na název. Zpátky na mne. Bohužel, já nejsem zrovna ideální člověk, který by o tom měl mluvit. Troufám si dokonce tvrdit, že já jsem na to ten nejméně vhodný. Anime nesleduji o nic víc než každý jiný geek a rozhodně jsem se nikdy nedostal do situace, kdybych ho potřeboval někomu vysvětlit. A přesto nějakým záhadným způsobem dokážu vyplnit hodinu zábavným (doufám) plkáním.
Jsem na koni.
Jestli budu přednášku opakovat na AkiConu, asi změním název na "Jak nevysvětlovat anime normálním lidem" nebo něco podobného. Každý kdo ví o čem v průběhu oné přednášky většinou mluvím musí uznat, že je to mnohem výstižnější název. A možná, že kdyby byl zájem, podařilo by se mi domluvit i velký sál =D
Posuneme se teď zase trochu dál. Zbytek léta jsem strávil buď v práci, nebo v Brně. A na konci srpna se mi podařilo projít u obou komisionálních zkoušek, takže teď už jsem konečně v maturitním ročníku (loni jsem propadl z fyziky). Co mě čeká teď? Kvapem se blíží mé Dvacáté narozeniny, chci se zase začít učit hrát na piano a tak by asi neuškodilo projít nějakou přípravou na zkoušky na DAMU pokud chci mít alespoň nějakou šanci.
Z akcí s velkým A mě letos čeká AkiCon, Fancity(FF Speciál akorát že v Praze), PragoFFest...a kdo ví co ještě. Těšte se ;-)
A tím bych vlastně mohl skončit. Samozřejmě, že jsem se tu mohl sáhodlouze rozepisovat a vytvářet jakési podivné recenze na všechno co jsem za léto viděl nebo zažil. Jenže upřímně, koho by to bavilo číst? Já si Vás čtenářů vážím a proto pro Vás pouze a jedině praví, značkoví sobi.
May 11, 2011
This just in
Dámy a o něco mladší dámy (©Benzaie, Blistered Thumbs), vítejte u dalšího Příspěvku. Tímto se konečně potvrzuje, že jsme schopen něco napsat, jen pokud mám mít na práci něco jiného. Ale k věci.
Asi den zpátky jsem se opět bavil sebegoolováním(no pun intended), což je skvělá zábava, kterou vřele doporučuji každému, kdo je alespoň trochu ješitný. A během prokopávání se stovkami odkazů, které neměli nic společného ani se mnou, ani s mou přezdívkou, jsem začal postupně narážet na různé blogerské články, které nějak zmiňovaly buďto mě, nebo mé přednášky. Samozřejmě, že mě každý takový článek nesmírně těší (a připouští horký vzduch do toho obřího balónu, kterým je nyní mé Ego) a je škoda, že se o některých z nich dozvídám třeba až s ročním zpožděním. Proto bych chtěl vás všechny (a že vás je) poprosit o jednu malou službičku.
Přeposílejte!
Pokud víte o nějakém takovém článku, nebo jste snad dokonce nějaký sami napsali (čímž se samozřejmě automaticky dostáváte na seznam mých VIP fanoušků), napište mi email, nebo přidejte komentář s odkazem. Ušetříte mi tím cca půl hodiny procházení deseti stránek odkazů na herní fóra o Magic the Gathering.
A když už jsme u toho prošení (samozřejmě na kolenou), měl bych ještě jednu malou žádost. Pokud jste viděli jednu z mých přednášek, a nějakou neuvěřitelně nepravděpodobnou shodou náhod se vám podařilo dostat se až na tento blog, vyhraďte si pár vteřin ze svého drahocenného času a napište mi, jestli byste chtěli vidět nějakou další přednášku a jaké téma by vás případně zajímalo. Vymýšlet témata pro přednášky není vždycky jednoduché a jakékoliv (smysluplné!) doporučení mi výrazně usnadní rozhodování. Momentálně by měl myslím ještě stále zbývat nějaký ten čas na přidání přednášek pro ADVÍK 2011, takže pokud se vám líbilo třeba "Jak vysvětlit Anime normálním lidem", pište a doporučujte. Přednášení mě baví a byl bych rád, kdyby bavilo i vás.
A to bude pro tuto chvíli vše. Děkuji vám za pozornost, a přeji produktivně strávený zbytek dne.
P.S.: Omluvte případné anglické vsuvky, autor trpí pokročilým stádiem Jazykové Deformace, která se projevuje častými výpadky mozkového centra zajišťujícího přístup k rodné řeči.
Asi den zpátky jsem se opět bavil sebegoolováním(no pun intended), což je skvělá zábava, kterou vřele doporučuji každému, kdo je alespoň trochu ješitný. A během prokopávání se stovkami odkazů, které neměli nic společného ani se mnou, ani s mou přezdívkou, jsem začal postupně narážet na různé blogerské články, které nějak zmiňovaly buďto mě, nebo mé přednášky. Samozřejmě, že mě každý takový článek nesmírně těší (a připouští horký vzduch do toho obřího balónu, kterým je nyní mé Ego) a je škoda, že se o některých z nich dozvídám třeba až s ročním zpožděním. Proto bych chtěl vás všechny (a že vás je) poprosit o jednu malou službičku.
Přeposílejte!
Pokud víte o nějakém takovém článku, nebo jste snad dokonce nějaký sami napsali (čímž se samozřejmě automaticky dostáváte na seznam mých VIP fanoušků), napište mi email, nebo přidejte komentář s odkazem. Ušetříte mi tím cca půl hodiny procházení deseti stránek odkazů na herní fóra o Magic the Gathering.
A když už jsme u toho prošení (samozřejmě na kolenou), měl bych ještě jednu malou žádost. Pokud jste viděli jednu z mých přednášek, a nějakou neuvěřitelně nepravděpodobnou shodou náhod se vám podařilo dostat se až na tento blog, vyhraďte si pár vteřin ze svého drahocenného času a napište mi, jestli byste chtěli vidět nějakou další přednášku a jaké téma by vás případně zajímalo. Vymýšlet témata pro přednášky není vždycky jednoduché a jakékoliv (smysluplné!) doporučení mi výrazně usnadní rozhodování. Momentálně by měl myslím ještě stále zbývat nějaký ten čas na přidání přednášek pro ADVÍK 2011, takže pokud se vám líbilo třeba "Jak vysvětlit Anime normálním lidem", pište a doporučujte. Přednášení mě baví a byl bych rád, kdyby bavilo i vás.
A to bude pro tuto chvíli vše. Děkuji vám za pozornost, a přeji produktivně strávený zbytek dne.
P.S.: Omluvte případné anglické vsuvky, autor trpí pokročilým stádiem Jazykové Deformace, která se projevuje častými výpadky mozkového centra zajišťujícího přístup k rodné řeči.
February 25, 2011
Mezičas
Hned na začátek musím zklamat ty z vás, kteří četli alespoň jedinou knihu o Drakenech z Pernu. Ačkoliv by se to dle titulku článku mohlo zdát jinak, bohužel stále ještě nevlastním draka, na kterém bych se mohl pohybovat v čase na místa mně důvěrně známá. To jen aby to bylo jasné(a abych odradil málo trpělivé čtenáře. Nechceme tady přece žádné třasořitky, co nesnesou pár řádků referenčních vtípků že?).
Můj mezičas vypadá poněkud jinak a dokonce si dovolím říct, že jej už alespoň jednou v životě zakusil každý. Je to takové to období(může to být pár dní, ale klidně i měsíců) kdy člověk setrvává někde mezi, na místě, kde nic z oho na co čeká není definitivně rozhodnuto a vyřešeno a tak nějak není k čemu mířit a o co se pokoušet. Jistě, můžete nad těmi věcmi hloubat a přehrávat si hlavě různé scénáře. Můžete se snažit připravit, aby až nadejde den D, jste byli připraveni. Ale tohle všechno člověka po nějaké chvíli omrzí a tak nakonec jen setrvává v jakémsi lehkém, odevzdaném, letargickém vyčkávání. Však ono to nějak dopadne.
Hrozně bych chtěl popsat co všechno se teď rozjíždí a připravuje, ale myslím, že by to postrádalo energii a náboj, což jsou naprosto nezbytné prvky pro vytvoření zájmu obecenstva. Takže si budu muset svá překvapní ještě chvíli nechat pro sebe a doufat, že budou nakonec stát za to. Kdo ví? Třeba to nakonec všechno výjde.
Můj mezičas vypadá poněkud jinak a dokonce si dovolím říct, že jej už alespoň jednou v životě zakusil každý. Je to takové to období(může to být pár dní, ale klidně i měsíců) kdy člověk setrvává někde mezi, na místě, kde nic z oho na co čeká není definitivně rozhodnuto a vyřešeno a tak nějak není k čemu mířit a o co se pokoušet. Jistě, můžete nad těmi věcmi hloubat a přehrávat si hlavě různé scénáře. Můžete se snažit připravit, aby až nadejde den D, jste byli připraveni. Ale tohle všechno člověka po nějaké chvíli omrzí a tak nakonec jen setrvává v jakémsi lehkém, odevzdaném, letargickém vyčkávání. Však ono to nějak dopadne.
Hrozně bych chtěl popsat co všechno se teď rozjíždí a připravuje, ale myslím, že by to postrádalo energii a náboj, což jsou naprosto nezbytné prvky pro vytvoření zájmu obecenstva. Takže si budu muset svá překvapní ještě chvíli nechat pro sebe a doufat, že budou nakonec stát za to. Kdo ví? Třeba to nakonec všechno výjde.
February 02, 2011
Poor attempt to write in English
Yeah, so this is supposed to be something like an English article. Well attempt at English article. Mostly a slang attempt too, seeing as I'm not quite able to express myself using proper English grammar.
Ever noticed how it's somehow easier to write in blog text editor than in a regular one? I mean, when I'm trying to write something in Word for example, I usually get stuck really fast. But when writing in here, I somehow feel more "connected" and it's easier for me to express my thoughts. Don't know why though. Guess it has something to do with my Internet addiction(if I have one). Well, never mind. You guys (i know that you are girls mostly[kinda flattered and surprised at the same time], but English lacks proper expression. And "guys" means "people" in general) should definitely(fancy word huh?) leave more comments. I like comments. Every blogger/facebook attention whore/devArt artist likes comments. It's a way of showing that you red all this crap and enjoyed it(or didn't. Leave comment in both cases). Also, i can't quite get the picture of how many people actually reads this blog. Sure, I COULD get something like Toplist to show me those numbers, but numbers are so cold and impersonal and I think they secretly hate me(how else would you explain my math grades?). So please, leave comments. If you don't, I will post some poorly drawn Comment Monster with REALLY sad look, asking you to leave more comments cause it's hungry. And I'm sure you don't want that. And if you think you do, think about this:
Every time I post something poorly drawn somewhere, God kills a kitten. And I'm not talking just some ordinary kitten. I'm talking about kitten so cute that you want to hug it so hard that it dies from suffocation and you then cry your eyes out.
Ever noticed how it's somehow easier to write in blog text editor than in a regular one? I mean, when I'm trying to write something in Word for example, I usually get stuck really fast. But when writing in here, I somehow feel more "connected" and it's easier for me to express my thoughts. Don't know why though. Guess it has something to do with my Internet addiction(if I have one). Well, never mind. You guys (i know that you are girls mostly[kinda flattered and surprised at the same time], but English lacks proper expression. And "guys" means "people" in general) should definitely(fancy word huh?) leave more comments. I like comments. Every blogger/facebook attention whore/devArt artist likes comments. It's a way of showing that you red all this crap and enjoyed it(or didn't. Leave comment in both cases). Also, i can't quite get the picture of how many people actually reads this blog. Sure, I COULD get something like Toplist to show me those numbers, but numbers are so cold and impersonal and I think they secretly hate me(how else would you explain my math grades?). So please, leave comments. If you don't, I will post some poorly drawn Comment Monster with REALLY sad look, asking you to leave more comments cause it's hungry. And I'm sure you don't want that. And if you think you do, think about this:
Every time I post something poorly drawn somewhere, God kills a kitten. And I'm not talking just some ordinary kitten. I'm talking about kitten so cute that you want to hug it so hard that it dies from suffocation and you then cry your eyes out.
Screw the Twitter
Proč bych měl psát krátké zápisky jen na stránky určené pro krátké zápisky? Nikdo neřekl, že to tak musí být. Navíc tenhle blog potřebuje zase trochu oživit(jasný, tohle říkám pokaždé, když sem tak dva měsíce nic nenapíšu, pak mám špatné svědomí a snažím se to tu hrozně zaktivnit. A ono stejně houby co? Ale doufám, že Vás, mé věrné fanoušky[a že vás určitě je tuna!] to neodradí. Od toho přeci fanoušci jsou ne?).
Už dlouho jsem nic nenapsal. Začíná mě to docela žrát, ale prostě nemám inspiraci. Nějaké návrhy na Fanfikci do Animefest soutěže? Bez Yaoi, děkuju.
Musím sestře zase ukrást tablet a nakreslit nějakého divného kraba. Moje DeviantArt stránka začíná být smutná a osamělá.
Měl bych udělat "rubriku" o webcomicích? Ona je to asi jediná věc ve které se tak trochu vyznám(čti "trávím u ní většinu dne").
Zajímalo by někoho z toho bezpočtu lidí co čtou tenhle blog, kdybych sem hodil nějaké krátké reporty o věcech co mě zajímají? Uvažuju o napsání něčeho málo k Minecraftu, když už jsem u té zatracené hry proseděl skoro měsíc čistého času.
Nerad bych následujícím prohlášením odradil ty z Vás, kteří jsou příznivci klasické hudby ale nemůžu si pomoct. Drum 'n' Bass je (v rámci možností) super muzika. Minimálně zrovna v této fázi mého hudebního sebehledání. Předpokládám, že mě to zase někdy v budoucnu přejde, přecijen byly doby, kdy jsem poslouchal Bow Wave a jiné české Hip Hopové skupiny. Brrr.
Už mě štve jak si vždycky naházím věci do RSS Feedu a pak se mi smaže počítač, nebo mi ho případně ukradnou(ano, ukradli mi stolní PC. Sranda co?). Tak jsme si zařídil Google Reader a teď jsou moje Webcomici všude se mnou. Moji milášššškové...
Minecraft!!! Minecraft, Minecraft, Minecraft, Minecraft, Minecraft, MINECRAFT!!!
Sýrová Sezóna u McDonald's! Konečně zase něco poživatelného.
Natáčení studentských filmů je pěkná makačka. Snídaně z Tesca - 76 Kč. Půl nádrže nafty na vození rekvizit - 515 Kč. Natáčet od 10 do 22 ve studeném, zakouřeném sklepě mafiánskou scénku - k nezaplacení. Jsou věci, které si za peníze nekoupíte. Na všechno ostatní stačí být dostatečně šílený.
Už dlouho jsem nic nenapsal. Začíná mě to docela žrát, ale prostě nemám inspiraci. Nějaké návrhy na Fanfikci do Animefest soutěže? Bez Yaoi, děkuju.
Musím sestře zase ukrást tablet a nakreslit nějakého divného kraba. Moje DeviantArt stránka začíná být smutná a osamělá.
Měl bych udělat "rubriku" o webcomicích? Ona je to asi jediná věc ve které se tak trochu vyznám(čti "trávím u ní většinu dne").
Zajímalo by někoho z toho bezpočtu lidí co čtou tenhle blog, kdybych sem hodil nějaké krátké reporty o věcech co mě zajímají? Uvažuju o napsání něčeho málo k Minecraftu, když už jsem u té zatracené hry proseděl skoro měsíc čistého času.
Nerad bych následujícím prohlášením odradil ty z Vás, kteří jsou příznivci klasické hudby ale nemůžu si pomoct. Drum 'n' Bass je (v rámci možností) super muzika. Minimálně zrovna v této fázi mého hudebního sebehledání. Předpokládám, že mě to zase někdy v budoucnu přejde, přecijen byly doby, kdy jsem poslouchal Bow Wave a jiné české Hip Hopové skupiny. Brrr.
Už mě štve jak si vždycky naházím věci do RSS Feedu a pak se mi smaže počítač, nebo mi ho případně ukradnou(ano, ukradli mi stolní PC. Sranda co?). Tak jsme si zařídil Google Reader a teď jsou moje Webcomici všude se mnou. Moji milášššškové...
Minecraft!!! Minecraft, Minecraft, Minecraft, Minecraft, Minecraft, MINECRAFT!!!
Sýrová Sezóna u McDonald's! Konečně zase něco poživatelného.
Natáčení studentských filmů je pěkná makačka. Snídaně z Tesca - 76 Kč. Půl nádrže nafty na vození rekvizit - 515 Kč. Natáčet od 10 do 22 ve studeném, zakouřeném sklepě mafiánskou scénku - k nezaplacení. Jsou věci, které si za peníze nekoupíte. Na všechno ostatní stačí být dostatečně šílený.
August 16, 2010
Z dlouhé chvíle
Občas se vám stane, že dům ve kterém jste skoro 19 let bydleli je plný prachu, suti a rozsekaných stěn, protože je potřeba předělat elektřinu a vy jste odsouzeni žít u přítele své matky. Né že byste si stěžovali. No a občas, když tak sedíte v potemnělém bytě, z reproduktorů hraje málo známá ovšem na poslech velmi příjemná kapela, kterou jste měli to štěstí nedávno zvučit, sestry jsou v Chorvatsku a mamka s přítelem šli spát, pak máte chuť něco napsat. Né, že byste nějak extra věděli co, prostě toužíte po tom rozvalit se v polstrované kolečkové židli, položit na klín klávesnici a chvíli do ní bezstarostně klepat...
Všichni teď píšou reporty z Advíku. On už je to tak nějak obecně dosti oblíbený trend, psát reporty poté co přijedeme z akce. Neubránil jsem se mu ani já. Jenže s reporty je jeden podstatný problém - potřebujete k nim spoustu zážitků. A to je zrovna ta část, která mi tak nějak schází. Ano, advík byl super o tom žádná, všichni se skvěle bavili a pokud se nebavili tak alespoň objížděli diamantovým nožem okna. Já měl dvě(byly jen dvě?) přednášky, z nichž ta druhá byla vlastně beseda a dost se povedla. Vtipné na tom je, že byla na téma "Jak vysvětlit anime normálním lidem" což je opět něco o čem jakožto ne-zas-až-tak-moc otaku vím úplné houby. Ale nikomu to viditelně nevadilo. Dokonce jsem se na nejmenovaném blogu dočetl, že "dar mluvit a komunikovat mám od pána boha" což jasně potvrzuje, že chození do kostela je časově nevýhodný přežitek, protože Bůh viditelně rozdává náhodně.
POZOR! NAPROSTO NÁHODNÝ TEXT!
Vždycky jsem chtěl psát. To se mi celkem daří a když už něco vytvořím, tak to jde i číst. Hned druhá věc v pořadí, kterou jsem chtěl umět, je hra na piano. Chodil jsem na lekce pět let ale byl jsem malý a nevážil si toho, tak jsme toho nechal, čehož samozřejmě dodnes lituju. Doufám, že se mi podaří zase někdy začít. Třetí věc, kterou jsem vždycky chtěl umět, je kreslení. Hrozně závidím lidem kteří umějí kreslit. Tedy, né že bych neuměl kreslit, nejspíš nejsem tak hrozný, ale když jste obklopeni lidmi, kterým to jde asi tísícinásobně lépe, nějak nemáte motivaci to nějak extra dál zkoušet a radši se vrátíte ke psaní, protože v tom jste zase dobří vy. Hrozně rád bych dělal webcomic, protože je to v posledních pár letech moje asi nejoblíbenější forma "umění". Výborně to spojuje psaní a kresbu a lidé, kteří tyhle komiksy na internetu vytvářejí jsou většinou zábavní, inteligentní a hlavně nadaní. Taky jsem vždycky chtěl natáčet filmy. Dokonce bych řekl, že jsme v tom docela dobrý když mám čas. Jenže ono to zdaleka není tak jednoduché. A hlavně, čím víc věcí byste rádi dělali, tím méně jich nakonec opravdu uděláte. Takže asi tak.
MOJE TVORBA
Když už tady tak o tom žvaním a nutím vás to číst, můžu vám alespoň ukázat nakolik za to čtení vlastně stojím. Tady máte pár odkazů na věci které jsem vytvořil.
Povídka se kterou jsem vyhrál Festovní Fanfikci
Dvě povídky na téma Hlídek Sergeje Lukjaněnka (čtěte v pořadí odspodu)
Depresivní básničky a úvahy
Stagnující webcomic (tu hezčí část kreslila Severka)
Můj Youtube kanál
Můj DeviantArt
No a to je asi tak všechno co mě teď napadá. Příspěvek je hotový a já se můžu odebrat znovu nedělat nic. ;-)
Všichni teď píšou reporty z Advíku. On už je to tak nějak obecně dosti oblíbený trend, psát reporty poté co přijedeme z akce. Neubránil jsem se mu ani já. Jenže s reporty je jeden podstatný problém - potřebujete k nim spoustu zážitků. A to je zrovna ta část, která mi tak nějak schází. Ano, advík byl super o tom žádná, všichni se skvěle bavili a pokud se nebavili tak alespoň objížděli diamantovým nožem okna. Já měl dvě(byly jen dvě?) přednášky, z nichž ta druhá byla vlastně beseda a dost se povedla. Vtipné na tom je, že byla na téma "Jak vysvětlit anime normálním lidem" což je opět něco o čem jakožto ne-zas-až-tak-moc otaku vím úplné houby. Ale nikomu to viditelně nevadilo. Dokonce jsem se na nejmenovaném blogu dočetl, že "dar mluvit a komunikovat mám od pána boha" což jasně potvrzuje, že chození do kostela je časově nevýhodný přežitek, protože Bůh viditelně rozdává náhodně.
POZOR! NAPROSTO NÁHODNÝ TEXT!
Vždycky jsem chtěl psát. To se mi celkem daří a když už něco vytvořím, tak to jde i číst. Hned druhá věc v pořadí, kterou jsem chtěl umět, je hra na piano. Chodil jsem na lekce pět let ale byl jsem malý a nevážil si toho, tak jsme toho nechal, čehož samozřejmě dodnes lituju. Doufám, že se mi podaří zase někdy začít. Třetí věc, kterou jsem vždycky chtěl umět, je kreslení. Hrozně závidím lidem kteří umějí kreslit. Tedy, né že bych neuměl kreslit, nejspíš nejsem tak hrozný, ale když jste obklopeni lidmi, kterým to jde asi tísícinásobně lépe, nějak nemáte motivaci to nějak extra dál zkoušet a radši se vrátíte ke psaní, protože v tom jste zase dobří vy. Hrozně rád bych dělal webcomic, protože je to v posledních pár letech moje asi nejoblíbenější forma "umění". Výborně to spojuje psaní a kresbu a lidé, kteří tyhle komiksy na internetu vytvářejí jsou většinou zábavní, inteligentní a hlavně nadaní. Taky jsem vždycky chtěl natáčet filmy. Dokonce bych řekl, že jsme v tom docela dobrý když mám čas. Jenže ono to zdaleka není tak jednoduché. A hlavně, čím víc věcí byste rádi dělali, tím méně jich nakonec opravdu uděláte. Takže asi tak.
MOJE TVORBA
Když už tady tak o tom žvaním a nutím vás to číst, můžu vám alespoň ukázat nakolik za to čtení vlastně stojím. Tady máte pár odkazů na věci které jsem vytvořil.
Povídka se kterou jsem vyhrál Festovní Fanfikci
Dvě povídky na téma Hlídek Sergeje Lukjaněnka (čtěte v pořadí odspodu)
Depresivní básničky a úvahy
Stagnující webcomic (tu hezčí část kreslila Severka)
Můj Youtube kanál
Můj DeviantArt
No a to je asi tak všechno co mě teď napadá. Příspěvek je hotový a já se můžu odebrat znovu nedělat nic. ;-)
June 21, 2010
ZMatiMatení neboli KOnfusion
Dlouho očekávaný článek konečně spatřuje světlo monitoru. Dnes se budeme bavit o důležitém fenoménu, jehož zaznamenání a pojmenování jsem se rozhodl vzít na svá bedra.
Ale zkusme to vzít trochu méně sofistikovaně. Nápad na tento článek se vyvíjel postupně a konečnou formu a směr nabral až po krátkém vtipkování na Animefestu. Omluvte tedy prosím případné nesrovnalosti, bláboly a odbočky, kterých jistě nebude ve finálním textu málo. A o čem že to tedy hodlám psát?
Všichni jsme(snad) seznámeni s existencí žánru Anime zvaného snounen-ai, případně obecněji Yaoi. Ve zkratce, jedná se o žánr zaměřený na vztah dvou osob mužského pohlaví. Možná některé z vás napadlo, že hodlám psát o svém vztahu k Yaoi, případně se rozepsat o žánrových fanynkách. V tomto případě byste sice nebyli daleko od pravdy ale stále bych vaše domněnky musel označit souslovím „vedle jak ta jedle“. Je smutným faktem, že nadávat na yaoi a jeho opěvovatelky je nejen velmi snadné ale také celkem módní. To je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat článek z poněkud jiného pohledu a hlavně o jiném aspektu. Pokud jste tedy očekávali článek kritizující tento žánr, musím vás bohužel zklamat. Dnes se totiž budu zabývat otázkou, kterou si čtrnáctileté dívky kladou již po celé generace.
Jaký je pravý smysl Yaoi?
Ale ještě předtím, než se pustím do řešení tohoto zapeklitého problému, dovolte mi věnovat pár řádků osvětlení mé pozice v tomto problému.
Je tomu už více než dva roky, co jsem začal chodit s Yaoi fangirl. Stejně jako každý vztah i tenhle má spoustu různých aspektů, z nichž je pro nás teď důležitý pouze jediný: Nutnost přicházet do styku s Yaoi na téměř každodenní bázi. Ačkoliv jsem si dle svého názoru počínal více než úctyhodně a mohu hrdě prohlásit, že jsem do dnešního dne viděl jen pár dílů Jounjo Romantiky, samotný fakt, že se často vyskytuji ve společnosti fanynek tohoto žánru na mně samozřejmě musel zanechat určité následky. V tomto případě jsem poněkud změnil názor na žánr jako celek a už nedokážu brát Yaoi jako nechutné ultimátní zlo animované tvorby. Nejen proto jsem se tedy rozhodl, vyjádřit se k dnešní otázce nejen z pozice muže, ale především z pozice nezávislého pozorovatele. Takže, o čem že je vlastně to Yaoi?
Důvod proč je možné si tuto otázku položit je jednoduchý. Pokud byste se totiž zeptali většího počtu fanynek, pravděpodobně se vám dostane různých odpovědí. Dovolil jsem si je shrnout do dvou názorových směrů.
1. Ortodoxní Fanynky
Nejčastěji se jedná o jakési „Veteránky“ žánru. Tyto dívky se o yaoi zajímaly ještě v těch legendách opředených dobách, kdy „to nebylo v módě“ a po vzoru našich otců, kteří svá vyprávění z mládí uvádějí popisem cesty do školy na boso skrz dvacet kilometrů závějí, si od nich můžete vyslechnout příběhy o pirátsky kopírovaných VHS kazetách s příšernou kvalitou obrazu. Ale nemusí se vždy jednat jen o veteránky. Ačkoliv čas a věk hraje ve výběru názorů nezanedbatelnou roli, určitě neplatí pravidlo, že by Ortodoxní Fanynce muselo být pětadvacet a stejně tak ani žánrové veteránství nepředurčuje jedince k Ortodoxnímu směru. Každopádně je faktem, že většina Ortodoxních fanynek se sledování Yaoi věnuje delší dobu, než jejich oponentky.
Názor Ortodoxních fanynek je vcelku jednoduchý ačkoliv pro laika poněkud hůře pochopitelný. Yaoi je podle nich především o spoustě krásných kreslených chlapců a pravé lásce. Vidí v něm jakousi pohádku se zaručeně šťastným koncem, což je podpořeno především celkovou nerealističností příběhů. A teď nemluvím o mizivé pravděpodobnosti, že by tolik chlapců mělo sklony k homosexualitě. Jedná se mi o nerealističnost v poněkud jiné formě, kterou se vám pokusím vysvětlit na krátkém příkladu:
Vezměme si klasickou pohádku. Přeskočme zápletku a přesuňme se rovnou k rozuzlení, ve kterém si dívka vezme Prince na Bílém koni a žijí spolu šťastně až do smrti. Je takový konec reálný? Mnozí z vás jistě z vlastní zkušenosti vědí, že tomu tak není. Pohádka totiž schválně končí ve chvíli, kdy se dívka s princem dají dohromady. Nemusí pak totiž přiznat, že po pár měsících začal život na hradě naši hrdinku nudit a princ už jí taky nepřipadal tak dokonalý jako na začátku. Chyba pohádky je tedy v tom, že ačkoliv ve strategické chvíli skončí, každý si dokáže dle zavedeného vzorce domyslet co se dělo dál. A tady právě narážíme na kouzlo Yaoi. Běžná dívka disponuje jen velmi malou znalostí mužské mysli a vzorce chování, kterážto se samozřejmě snižuje úměrně k přibývajícímu počtu mužů. Pokud má tedy běžná dívka potíže pochopit chování svého přítele nebo kamaráda, vzájemný vztah dvou chlapců je pro ni téměř neřešitelným hlavolamem. Toto dává sledovanému příběhu možnost zachovat si happyendovou nerealističnost. Dívka si totiž v tomto případě nedokáže domyslet další přirozený vývoj situace a je jí tak umožněno ponechat si iluzi dokonalé lásky hlavních postav. Takový je tedy klíč k úspěchu Yaoi jakožto žánru a Ortodoxní fanynky jsou ty, které vyznávají výše zmiňované hodnoty.
2. ZMatiMatení neboli KOnfusion
Takto jsem se rozhodl pojmenovat druhý názorový směr, který se šíří především mezi mladšími vyznavačkami žánru. Z valné většiny se jedná o dívky mezi třináctým a patnáctým rokem, které k Yaoi přivedla některá z jejich kamarádek, když se o něm zmínila na svém blogísku. Tyto dívky, přezdívané také Ko („Je to taková Ko.“ „Vedle nás seděla partička Ko.“) podle nejmenovaných slečen, jejichž podomácku vyrobené japonské přezdívky končily souhrnně na „–ko“, v podstatě aplikovaly na Yaoi Occamovu břitvu, s jejíž pomocí odsekly veškeré nerealistično, příběh a dokonalou lásku a ponechaly jen to, co je podle nich tou pravou podstatou Yaoi, totiž Porno.
Jak už jsem zmiňoval na začátku, anime a manga zabývající se vztahem dvou mužů se dělí do dvou žánrů, Shounen-ai a Yaoi, kdy Shounen-ai se více zaměřuje na vztahy a emoce(a obecně je takzvaně „softcore“) a Yaoi tyto aspekty posouvá ještě o krok dál a zobrazuje, občas velice explicitně, i sex hlavních postav. Málokdy se tomu však děje na úkor příběhu, ačkoliv samozřejmě existují i taková díla.
ZMatiMatení (pojmenováno podle MatiMate, veteránky žánru, jejíž článek opěvující tento myšlenkový směr svého času rozpoutal poměrně velkou diskuzi) se projevuje upřednostňováním pornografie před příběhem a především zatvrzelým prosazováním tohoto názoru jakožto jediného správného. Fanynky trpící touto nemocí tvrdí, že primárním účelem Yaoi je homosexuální pornografie a že příběh či emoce jsou pouze druhotné a tudíž nepotřebné. Mnoho z nich sleduje také Yuri (to samé, akorát s dívkami) jednoduše proto, že pokud se pohybujete čistě v rovině pornografie, už ani moc nezáleží o jaký druh se jedná.
Shrnutí
Jak to tedy je? Který názor je správný? Odpověď je stále stejně složitá. Já osobně jsem zastáncem názoru číslo 1, protože kromě jednoznačně hlubšího smyslu mi umožňuje nedívat se na všechny Yaoi fanynky jako na zvrhlé a úchylné dívky s podivnými sexuálními preferencemi. Přiznávám tedy, že článek je v tomto ohledu zaujatý ovšem myslím, že právem. Nemyslím si, že produkční společnosti vydávají Yaoi jakožto porno pro dívky a příběh přidávají ze stejného důvodu, jako v běžném pornu(tedy aby bylo na scéně o čem mluvit). Věřím, že příběh má v Yaoi svoje místo a čím víc ho tam je tím lépe(ale to už čistě proto, že kreslený homosexuální sex není zrovna moje oblíbená zábava na dlouhé večery).
Pokud nás tedy někdy v budoucnosti napadne galaktická armáda mimozemšťanů, která zotročí lidstvo a všechny muže donutí sledovat Yaoi dokud z toho sami nezešílí, určitě je(za předpokladu, že budou umět česky, slovensky, anglicky nebo přinejhorším francouzsky) požádám o nějaké s příběhem. Jen doufám, že se mimozemské anime nepodobá kvalitou Vogonské poezii.
Ale zkusme to vzít trochu méně sofistikovaně. Nápad na tento článek se vyvíjel postupně a konečnou formu a směr nabral až po krátkém vtipkování na Animefestu. Omluvte tedy prosím případné nesrovnalosti, bláboly a odbočky, kterých jistě nebude ve finálním textu málo. A o čem že to tedy hodlám psát?
Všichni jsme(snad) seznámeni s existencí žánru Anime zvaného snounen-ai, případně obecněji Yaoi. Ve zkratce, jedná se o žánr zaměřený na vztah dvou osob mužského pohlaví. Možná některé z vás napadlo, že hodlám psát o svém vztahu k Yaoi, případně se rozepsat o žánrových fanynkách. V tomto případě byste sice nebyli daleko od pravdy ale stále bych vaše domněnky musel označit souslovím „vedle jak ta jedle“. Je smutným faktem, že nadávat na yaoi a jeho opěvovatelky je nejen velmi snadné ale také celkem módní. To je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat článek z poněkud jiného pohledu a hlavně o jiném aspektu. Pokud jste tedy očekávali článek kritizující tento žánr, musím vás bohužel zklamat. Dnes se totiž budu zabývat otázkou, kterou si čtrnáctileté dívky kladou již po celé generace.
Jaký je pravý smysl Yaoi?
Ale ještě předtím, než se pustím do řešení tohoto zapeklitého problému, dovolte mi věnovat pár řádků osvětlení mé pozice v tomto problému.
Je tomu už více než dva roky, co jsem začal chodit s Yaoi fangirl. Stejně jako každý vztah i tenhle má spoustu různých aspektů, z nichž je pro nás teď důležitý pouze jediný: Nutnost přicházet do styku s Yaoi na téměř každodenní bázi. Ačkoliv jsem si dle svého názoru počínal více než úctyhodně a mohu hrdě prohlásit, že jsem do dnešního dne viděl jen pár dílů Jounjo Romantiky, samotný fakt, že se často vyskytuji ve společnosti fanynek tohoto žánru na mně samozřejmě musel zanechat určité následky. V tomto případě jsem poněkud změnil názor na žánr jako celek a už nedokážu brát Yaoi jako nechutné ultimátní zlo animované tvorby. Nejen proto jsem se tedy rozhodl, vyjádřit se k dnešní otázce nejen z pozice muže, ale především z pozice nezávislého pozorovatele. Takže, o čem že je vlastně to Yaoi?
Důvod proč je možné si tuto otázku položit je jednoduchý. Pokud byste se totiž zeptali většího počtu fanynek, pravděpodobně se vám dostane různých odpovědí. Dovolil jsem si je shrnout do dvou názorových směrů.
1. Ortodoxní Fanynky
Nejčastěji se jedná o jakési „Veteránky“ žánru. Tyto dívky se o yaoi zajímaly ještě v těch legendách opředených dobách, kdy „to nebylo v módě“ a po vzoru našich otců, kteří svá vyprávění z mládí uvádějí popisem cesty do školy na boso skrz dvacet kilometrů závějí, si od nich můžete vyslechnout příběhy o pirátsky kopírovaných VHS kazetách s příšernou kvalitou obrazu. Ale nemusí se vždy jednat jen o veteránky. Ačkoliv čas a věk hraje ve výběru názorů nezanedbatelnou roli, určitě neplatí pravidlo, že by Ortodoxní Fanynce muselo být pětadvacet a stejně tak ani žánrové veteránství nepředurčuje jedince k Ortodoxnímu směru. Každopádně je faktem, že většina Ortodoxních fanynek se sledování Yaoi věnuje delší dobu, než jejich oponentky.
Názor Ortodoxních fanynek je vcelku jednoduchý ačkoliv pro laika poněkud hůře pochopitelný. Yaoi je podle nich především o spoustě krásných kreslených chlapců a pravé lásce. Vidí v něm jakousi pohádku se zaručeně šťastným koncem, což je podpořeno především celkovou nerealističností příběhů. A teď nemluvím o mizivé pravděpodobnosti, že by tolik chlapců mělo sklony k homosexualitě. Jedná se mi o nerealističnost v poněkud jiné formě, kterou se vám pokusím vysvětlit na krátkém příkladu:
Vezměme si klasickou pohádku. Přeskočme zápletku a přesuňme se rovnou k rozuzlení, ve kterém si dívka vezme Prince na Bílém koni a žijí spolu šťastně až do smrti. Je takový konec reálný? Mnozí z vás jistě z vlastní zkušenosti vědí, že tomu tak není. Pohádka totiž schválně končí ve chvíli, kdy se dívka s princem dají dohromady. Nemusí pak totiž přiznat, že po pár měsících začal život na hradě naši hrdinku nudit a princ už jí taky nepřipadal tak dokonalý jako na začátku. Chyba pohádky je tedy v tom, že ačkoliv ve strategické chvíli skončí, každý si dokáže dle zavedeného vzorce domyslet co se dělo dál. A tady právě narážíme na kouzlo Yaoi. Běžná dívka disponuje jen velmi malou znalostí mužské mysli a vzorce chování, kterážto se samozřejmě snižuje úměrně k přibývajícímu počtu mužů. Pokud má tedy běžná dívka potíže pochopit chování svého přítele nebo kamaráda, vzájemný vztah dvou chlapců je pro ni téměř neřešitelným hlavolamem. Toto dává sledovanému příběhu možnost zachovat si happyendovou nerealističnost. Dívka si totiž v tomto případě nedokáže domyslet další přirozený vývoj situace a je jí tak umožněno ponechat si iluzi dokonalé lásky hlavních postav. Takový je tedy klíč k úspěchu Yaoi jakožto žánru a Ortodoxní fanynky jsou ty, které vyznávají výše zmiňované hodnoty.
2. ZMatiMatení neboli KOnfusion
Takto jsem se rozhodl pojmenovat druhý názorový směr, který se šíří především mezi mladšími vyznavačkami žánru. Z valné většiny se jedná o dívky mezi třináctým a patnáctým rokem, které k Yaoi přivedla některá z jejich kamarádek, když se o něm zmínila na svém blogísku. Tyto dívky, přezdívané také Ko („Je to taková Ko.“ „Vedle nás seděla partička Ko.“) podle nejmenovaných slečen, jejichž podomácku vyrobené japonské přezdívky končily souhrnně na „–ko“, v podstatě aplikovaly na Yaoi Occamovu břitvu, s jejíž pomocí odsekly veškeré nerealistično, příběh a dokonalou lásku a ponechaly jen to, co je podle nich tou pravou podstatou Yaoi, totiž Porno.
Jak už jsem zmiňoval na začátku, anime a manga zabývající se vztahem dvou mužů se dělí do dvou žánrů, Shounen-ai a Yaoi, kdy Shounen-ai se více zaměřuje na vztahy a emoce(a obecně je takzvaně „softcore“) a Yaoi tyto aspekty posouvá ještě o krok dál a zobrazuje, občas velice explicitně, i sex hlavních postav. Málokdy se tomu však děje na úkor příběhu, ačkoliv samozřejmě existují i taková díla.
ZMatiMatení (pojmenováno podle MatiMate, veteránky žánru, jejíž článek opěvující tento myšlenkový směr svého času rozpoutal poměrně velkou diskuzi) se projevuje upřednostňováním pornografie před příběhem a především zatvrzelým prosazováním tohoto názoru jakožto jediného správného. Fanynky trpící touto nemocí tvrdí, že primárním účelem Yaoi je homosexuální pornografie a že příběh či emoce jsou pouze druhotné a tudíž nepotřebné. Mnoho z nich sleduje také Yuri (to samé, akorát s dívkami) jednoduše proto, že pokud se pohybujete čistě v rovině pornografie, už ani moc nezáleží o jaký druh se jedná.
Shrnutí
Jak to tedy je? Který názor je správný? Odpověď je stále stejně složitá. Já osobně jsem zastáncem názoru číslo 1, protože kromě jednoznačně hlubšího smyslu mi umožňuje nedívat se na všechny Yaoi fanynky jako na zvrhlé a úchylné dívky s podivnými sexuálními preferencemi. Přiznávám tedy, že článek je v tomto ohledu zaujatý ovšem myslím, že právem. Nemyslím si, že produkční společnosti vydávají Yaoi jakožto porno pro dívky a příběh přidávají ze stejného důvodu, jako v běžném pornu(tedy aby bylo na scéně o čem mluvit). Věřím, že příběh má v Yaoi svoje místo a čím víc ho tam je tím lépe(ale to už čistě proto, že kreslený homosexuální sex není zrovna moje oblíbená zábava na dlouhé večery).
Pokud nás tedy někdy v budoucnosti napadne galaktická armáda mimozemšťanů, která zotročí lidstvo a všechny muže donutí sledovat Yaoi dokud z toho sami nezešílí, určitě je(za předpokladu, že budou umět česky, slovensky, anglicky nebo přinejhorším francouzsky) požádám o nějaké s příběhem. Jen doufám, že se mimozemské anime nepodobá kvalitou Vogonské poezii.
_____________________________________________________
Děkuji Arissce, Soře a Zuzóšovi za nápad na článek a osvětlení podstatných faktů o Yaoi(i přesto, že to druhé dělaly z čisté škodolibosti).
Předem se omlouvám případným dotčeným čtenářkám a doufám, že si mé vtípky nevezmou osobně.
Typické Ko ze hry Heartbeat
Předem se omlouvám případným dotčeným čtenářkám a doufám, že si mé vtípky nevezmou osobně.
Typické Ko ze hry HeartbeatMay 16, 2010
Zpětná reflexe
Tak a je to. Animefest je (už týden) za námi a tak je nejspíš už načase odložit všechny ty podstatné věci co mám na práci, sednout si, zamyslet se a napsat nějaký ten report. Přecijen, od toho tu jsem že? Navíc, ve chvíli kdy člověk zjistí, že jeho choré výplody někdo pravidelně čte, hned mu to přidá trochu na zodpovědnosti. Takže jdeme na to dámy a pánové a pěkně popořádku.
Být či Nebýt aneb Mé skromné geniální Já
Určitě vás všechny, které osobně neznám a tudíž se s vámi nedostanu do styku(a že vás URČITĚ je!), hrozně zajímá jak dopadla soutěž Festovní Fanfikce. Umístil se? Vyhrál? Může si honit ego a tvrdit, že všechny ty kritiky, které napsal na ostatní fanfikce, jsou oprávněné a podložené? A vůbec nejdůležitější otázka: Je to literární génius, který ačkoliv sám není Otaku, porazil na první pokus ostřílené a anime-znalé autory? Pro vás, kteří si tyto otázky pokládáte tu mám odpověď! Ano, nyní budete moct konečně v klidu spát bez toho sžíravého pocitu nejistoty.
Takže, vyhrál jsem?
Ano!
Je to tak vážení. A věřím, že bych si ten moment slávy užil o trochu více, kdybych nebyl tak strašně nervózní. Ale co, vyhrát hlavní cenu Poroty se člověku nepodaří každý den(schválně píši Poroty s velkým P, protože jak se dalo předpokládat, cenu čtenářů jsem nevyhrál. To bych totiž musel psát alespoň o Narutovi).
Suvenýry aneb Co je doma, to se počítá
Druhou nejpodstatnější věcí, hned po faktu, že jsem vyhrál, jsou samozřejmě Suvenýry. Takže, za co jsem letos utratil nekřesťanské sumy peněz jen abych si to mohl přívézt domů?
A pak ještě půltuna plakátů, přívěsků a dalších blbin pro Arissku. To byla, jak jistě tušíte, největší investice. ;-) Třeba se s nimi pochlubí na blogu a taky je uvidíte.
Cosplay aneb Co na sebe?
Musím se přiznat, že se mi letošní Cosplay nevyvedl. Snad na Advíku. Ono když chcete něco udělat na poslední chvíli, tak to většinou moc nedopadne. Nakonec jsem skončil v kabátu, tmavé košily a kalhotech a ověšený svými FMA věcmi. Takže jako vždycky =D Nejspíš to nevypadalo tak hrozně, protože po mně pořád pokukovala nějaká bAkatsuki(brrrrr) slečna, ale to se dá dost těžko považovat za úspěch. Takže ačkoliv jsem krásný,chytrý,vtipný a vůbec prostě úžasný ať už mám na sobě cokoliv, příště to už snad bude pořádný cosplay. Držte palce!
Anime aneb Veni, Vidi, Vici
Tak, sice jsem Zvítězil, ovšem nějak se mi nepodařila ta část s tím přicházením, jelikož se mi v průběhu Animefestu zhoršil kašel a většinu soboty jsem tak strávil zalezlý v posteli. Viděl jsem ale alespoň dvě anime. Tím prvním byl paradoxně První oddíl, zajímavě zpracované fantasy z prostředí druhé světové války, pojednávající o souboji Německa a Sovětského svazu na okultní frontě. Zajímavým prvkem filmu byly prostřihy na reálné rozhovory s historiky a válečnými veterány, které filmu dodávaly takový mysticky reálný podtext. Druhým filmem, který jsem viděl a na který jsem se celou dobu těšil, byl King of Eden, film navazující na mé nejoblíbenější anime Eden of the East(Higashi no Eden). Musím přiznat, že mě trochu zklamal. Autoři se rozhodli na sérii navázat jednoduše tak, že celé rozuzlení zahráli do autu a v podstatě začali s čistým papírem. I snaha rozvinout některé důležité myšlenky série poněkud zkrachovala a výsledné rozřešení nebylo zrovna tím, co jsem jako divák očekával. I přesto si nemyslím, že by film byl úplnou ztrátou času a až na již zmíněné nedostatky se mi celkem líbil. Důležité pro mě je, že si autoři dali alespoň tu práci, aby nová fakta a zápletky uvedené v ději davály smysl a neprotiřečily si.
Když už jsme u toho promítání, chtěl bych zmínit i soutěžních AMV, která se často promítala v přestávkách. Valná většina příspěvků byla velmi dobré kvality a jedno nebo dvě z nich se mi opravdu líbili. Co ovšem nejsem schopný pochopit je fakt, že se umístilo AMV´na skladbu What i've done od Linkin Park. Přiznávám, že když se jedná o AMV na mé oblíbené skladby, jsem poněkud kritičtější. To ovšem nic nemění na faktu, že zmiňované AMV byl vlastně jen klip k písničce, který autor seskládal z anime která zná. Výsledek byl neumělý, rušivý a nepříjemný na pohled. Jako třešničku na dortu bych uvedl autorův chabý pokus o lip-sync(postavy pohybují ústy na zpívaný text) ke kterému využíval záběry z jakéhosi anime o hudební skupině a několikrát zopakoval stejný záběr vícekrát po sobě aby se postavám vešla slova do úst.
Přednášky aneb...no to je jedno
Jedinou přednáškou na které jsem byl a navíc ještě neúmyslně, byla Boys Love soutěž od Taylor. Jakožto přirozený odpůrce Yaoi a podobných věcí, jsem ji celou proseděl s pusou plnou gumových medvídků a nosem zabořeným ve vyhrané knize Pište správně česky. Z toho co jsem slyšel ale musím uznat, že soutěž byla kvalitně a velmi vtipně připravena a její autorce tímto skládám holt. Věřím, že být Yaoi znalou fanynkou, pobavil bych se pravděpodobně poněkud lépe, zvláště poté, co se moderátoři za hlasitého pištění davu v sále políbili.
A to je všechno. Zážitků z Animefestu mám mnoho a bohužel né všechny jsou prezentovatelné, nebo by v psané formě postrádaly smysl. Doufám, že pokud jste na Animefestu byli, že jste si jej užili minimálně tolik jako já a že se tam třeba příští rok uvidíme.
April 20, 2010
Dva za cenu sýra
Jsou věci, které si za peníze nekoupíte. Co kdyby vám ale na to ostatní stačilo 40 korun? Já jsem dnes za těchto čtyřicet korun, což je mimochodem přibližně cena jedné pěkné cihly sýru Gouda, pořídil hned DVA kabáty. Možná s ptáte "Proč dva?" případně "Proč kabáty?" a já vám na tuto nevyřčenou otázku samozřejmě velmi rád odpovím.
Jak už jsem zmiňoval v jednom z předchozích článků, blíží se nám Animefest a jak jistě víte, všechny podobné akce se sestávají z promítání, skákání DDR a v neposlední řadě z Cosplayení. A to je přesně to, o co jsem se rozhodl letos pokusit. V mém hledáčku byl původně Ray z Beybladů, ale bylo mi řečeno, že s takovým kostýmem se mi šít nebudou a ať si najdu něco jednoduššího. Na pomoc mi tedy přispěchala Arisska a vybrala mi nový cíl:
Pro neznalce, mezi které jsem se také ještě před týdnem řadil, toto je Hei z Darker than Black. "Jednoduchost" kostýmu je myslím naprosto zřejmá. Přesto ale shánět oblečení není pro muže zrovna snadnou záležitostí a tak jsem si úkol rozdělil na více částí. Každá z nich je označena číslem a případně i zelenou fajfkou, značící, že daná část již byla sehnána.
1. Černý kabát příslušné délky
2. Bílá maska, dodatečně pomalovaná
3. Speciální Dýka
4. Černé rukavice
Kdybyste věděli o způsobu jak sehnat kteroukoliv ze zbývajících věcí, dejte mi prosím určitě vědět!
Jak už jsem zmiňoval v jednom z předchozích článků, blíží se nám Animefest a jak jistě víte, všechny podobné akce se sestávají z promítání, skákání DDR a v neposlední řadě z Cosplayení. A to je přesně to, o co jsem se rozhodl letos pokusit. V mém hledáčku byl původně Ray z Beybladů, ale bylo mi řečeno, že s takovým kostýmem se mi šít nebudou a ať si najdu něco jednoduššího. Na pomoc mi tedy přispěchala Arisska a vybrala mi nový cíl:
Pro neznalce, mezi které jsem se také ještě před týdnem řadil, toto je Hei z Darker than Black. "Jednoduchost" kostýmu je myslím naprosto zřejmá. Přesto ale shánět oblečení není pro muže zrovna snadnou záležitostí a tak jsem si úkol rozdělil na více částí. Každá z nich je označena číslem a případně i zelenou fajfkou, značící, že daná část již byla sehnána.
1. Černý kabát příslušné délky
2. Bílá maska, dodatečně pomalovaná
3. Speciální Dýka
4. Černé rukavice
Kdybyste věděli o způsobu jak sehnat kteroukoliv ze zbývajících věcí, dejte mi prosím určitě vědět!
April 17, 2010
Hory doly
To zas bylo řečí a skutek utek. Ale že bude lhát i IMDB, to jsem opravdu nečekal. Že nevíte o čem to mluvím? No tak tedy ještě jednou od začátku.
Je tomu pár měsíců co jsem se od Hradyho dozvěděl, že natáčejí film s McLovinem ze Superbad a že to bude o klukovi co si hraje na superhrdinu. Prý se to jmenuje Kick Ass. Samozřejmě, že jsem z toho byl naprosto odvařený. Přece není možné natočit na tohle téma špatný film, zvláště s McLovinem(Christopher Mintz - Plasse). A tak jsem se na dalších pár měsíců ponořil do proudu života a aktivně se těšil. Nedávno jsem takhle brousil po internetu a narazil jsem na TRAILER, který jen potvrdil to co jsem celou dobu očekával - Tenhle film bude naprosto Kick Ass. Co jsem udělal? No samozřejmě jsem spěchal na IMDB abych zjistil kdy má mít film českou premiéru.
16. dubna je dle mého datum celkem přijatelné, takže jsem o zjištěných informacích poreferoval přátelům a společně jsme se shodli, že tenhle film prostě musíme vidět.
Myslím, že teď už je vám všem pointa celého příběhu naprosto jasná. Když jsem dnes nadšeně otevřel prohlížeč abych zkontroloval program kin, mírně mne udivilo, že se mi v žádném nedaří najít premiéru Kick Ass. Na ČSFD se už objevilo pár recenzí, z čehož jsem usoudil, že film tedy snad někde k vidění je. A po pár desítkách minut googlování jsem zjistil děsivou, šokující pravdu:
Kick Ass má premiéru 6. Května!
Tolik slibů a jak to nakonec dopadlo. Na film, ačkoliv bude v titulkované verzi, si musím ještě měsíc počkat. Jak se vůbec může filmový průmysl divit lidem, že stahují filmy, když je v tom sám svým chováním podporuje! Kdyby se jednalo o dabovanou verzi(nepreferuji), neřekl bych ani slovo, protože chápu, že dabing chvíli trvá. Proč ale české distribuční společnosti posunuly o měsíc premiéru filmu, který do českých kin dorazí v původním znění, to mi vážně do hlavy neleze. Uznávám, že jsem titulky pro tříhodinový Potter Muzikál překládal také celkem drahnou dobu, ale já jednak nejsem profesionál a jednak za to proboha nejsem placený!
Co říct na závěr? Určitě se alespoň pokusím jít na film do kina. Přecijen, jde tu o ten zážitek. Ale očekával bych, že distribuční společnosti výjdou mé touze dát jim své peníze vstříc, namísto toho aby mě nechaly na pochybách jestli to za to čekání stojí.
Je tomu pár měsíců co jsem se od Hradyho dozvěděl, že natáčejí film s McLovinem ze Superbad a že to bude o klukovi co si hraje na superhrdinu. Prý se to jmenuje Kick Ass. Samozřejmě, že jsem z toho byl naprosto odvařený. Přece není možné natočit na tohle téma špatný film, zvláště s McLovinem(Christopher Mintz - Plasse). A tak jsem se na dalších pár měsíců ponořil do proudu života a aktivně se těšil. Nedávno jsem takhle brousil po internetu a narazil jsem na TRAILER, který jen potvrdil to co jsem celou dobu očekával - Tenhle film bude naprosto Kick Ass. Co jsem udělal? No samozřejmě jsem spěchal na IMDB abych zjistil kdy má mít film českou premiéru.
16. dubna je dle mého datum celkem přijatelné, takže jsem o zjištěných informacích poreferoval přátelům a společně jsme se shodli, že tenhle film prostě musíme vidět.
Myslím, že teď už je vám všem pointa celého příběhu naprosto jasná. Když jsem dnes nadšeně otevřel prohlížeč abych zkontroloval program kin, mírně mne udivilo, že se mi v žádném nedaří najít premiéru Kick Ass. Na ČSFD se už objevilo pár recenzí, z čehož jsem usoudil, že film tedy snad někde k vidění je. A po pár desítkách minut googlování jsem zjistil děsivou, šokující pravdu:
Kick Ass má premiéru 6. Května!
Tolik slibů a jak to nakonec dopadlo. Na film, ačkoliv bude v titulkované verzi, si musím ještě měsíc počkat. Jak se vůbec může filmový průmysl divit lidem, že stahují filmy, když je v tom sám svým chováním podporuje! Kdyby se jednalo o dabovanou verzi(nepreferuji), neřekl bych ani slovo, protože chápu, že dabing chvíli trvá. Proč ale české distribuční společnosti posunuly o měsíc premiéru filmu, který do českých kin dorazí v původním znění, to mi vážně do hlavy neleze. Uznávám, že jsem titulky pro tříhodinový Potter Muzikál překládal také celkem drahnou dobu, ale já jednak nejsem profesionál a jednak za to proboha nejsem placený!
POHNĚTE ZADKEM LEMRY LÍNÝ! MY CHCEME FILM!
Co říct na závěr? Určitě se alespoň pokusím jít na film do kina. Přecijen, jde tu o ten zážitek. Ale očekával bych, že distribuční společnosti výjdou mé touze dát jim své peníze vstříc, namísto toho aby mě nechaly na pochybách jestli to za to čekání stojí.
April 12, 2010
Festovní Fanfikce v hledáčku kritika
Ano dámy a pánové, pro ty kdo to neví, Animefest 2010 se blíží a s ním i vyhlášení soutěže Festovní Fanfikce. Nu a nebyl bych to já abych nezkusil své štěstí a nezaslal také nějaké to dílko. Ovšem vzhledem k tomu jak to dopadlo s letošním Marigoldem jsem se rozhodl, že si všechna konkurenční dílka přečtu a případným vítězstvím se tedy budu chvástat pouze v případě, že konkurence bude alespoň obstojná. A tak jsem také udělal. Zde máte velice krátké názory na 10 povídek(protože jedenáctá je samozřejmě moje), které se dostaly do druhého kola.
Poznámka:
1) Názory jsou VYSOCE SUBJEKTIVNÍ a neočekávám, že je se mnou bude sdílet každý. Neváhejte se však vyjádřit v komentářích pokud bych vás snad něčím pobouřil.
2) Citace z povídek jsou pro větší efekt vytrženy z kontextu. Proto dle nich rozhodně povídky nehodnoťte.
10 Povídek z Druhého kola
Černý Anděl
"Pohlédla do jeho očí. Lesklo se v nich vyděšení."
Už v polovině první stránky začínám dostávat akutní tik do prstů, který se projevuje ponejvíce pokud se kurzor myši nachází poblíž červeného tlačítka Zavřít. Slečna(předpokládám, že se jedná o autorku jelikož hlavní postava je dívka) by si měla procvičit stylistiku, především vícenásobné používání stejných či podobných slovních obratů. Také by mne zajímalo, jestli si uvědomuje co je to jílec.
Červená Čiapočka
"Už len toto jej chýbalo. Itachi!"
Zajímavá parafráze. Příběh ovšem postrádá jakýkoliv základní smysl a zdá se být spíš poslepovaný dohromady jak se to zrovna hodilo. Je celkem možné, že znalci Naruta by dával větší smysl.
Sečteno podtrženo: Povídka pěkná(především stylisticky) ale chybí zřetelná pointa. Příběh bez ní nedává smysl.
Člověk je to co jí
"Předevčírem jí umřela maminka, ale to nikdo z přítomných neviděl. Dívenka byla smutná, protože měla babičku moc ráda. "
Příběh je dobrý ale uspěchaný. Příliš se spoléhá na to, že čtenář viděl předlohu. Stylistika pokulhává a styl autora/autorky mi není zrovna simpatický ale to není faktická chyba. Konec je celkem předvídatelný ale neurazí. Povídka by chtěla protáhnout ještě tak o dvě stránky a pořádně rozepsat konec.
Jaký otec
"No to je super, fakt super den. Nestačí, že jdu pozdě, ještě jsem špinavej a
páchnu jak hadra na záchod."
Milá a i stylisticky celkem dobře vyvedená povídka. Pořád přetrvává pocit, že by si ji čtenář daleko více užil pokud by znal předlohu. Možná by tedy neuškodilo přidat nějaké širší popisy. Příběh je v určitých místech zbytečně uspěchaný a často přeskakuje, jakoby se autor/ka snažil/a vyhnout nutnosti něco více popisovat.
Secret in the Rain
"Opřel jsem se o zeď a jednou nohou se o ni zapřel. ,'Tak, cos mi chtěl?' zeptal jsem se mírně unaveně a okatě zívl. Černovlásek mezitím docucal lízátko a strčil si do pusy další."
Předem říkám, že nejsem zaujatý proti žádnému žánru a to, že nějaký žánr nevyhledávám neznamená, že jej nejsem sto konstruktivně ohodnotit. Jedná se tedy sice o BL povídku ale to nemá nic společného s tím, že povídka jako taková je opravdu špatná. Jediným limitem, který má vymezovat dobrou fanfikci, je nutnost nevybočovat z vybraného vesmíru, ať už fakty nebo charaktery postav. Tahle povídka neurvale a bez skrupulí rozdrtila na prach původní charakterové rysy obou hlavních postav. Jediné co zůstalo je láska, kterou L chová ke sladkostem a i ta je zmíněna jen velmi okrajově. Na dvou stránkách tohoto díla se neodehrálo nic, co by stálo za to číst. Věřím, že by bylo možné najít stovky povídek na stejné téma, které by čtenáři poskytli úplně to samé jen v daleko lepším balení. Kdyby v hodnocení byla 0, byla by pro mne jasnou volbou.
Setkání v New Yorku
"Sasuke Uchiha je… Termichiha. On je ten, který nastolí pořádek, ten, který ví co dělá. Vyslanec spravedlnosti."
Nudná parodie pro Narutardy. Tahle povídka by se spíš vyjímala na nějakém blogísku mladé Otakyně, než v literární soutěži. A je to škoda, protože autorka(předpokládám dle stylu, mohu se mýlit) má dle mého soudu velký potenciál a pokud by se rozhodla napsat něco serióznějšího, velmi rád bych si to přečetl.
Spojeni dunou
"'Neotevřu, pane!' vyhrkla nakonec.
'V tom případě vyrazím dveře,' pravil klidně.
Vyděsilo ji to, přitiskla se k nim, slyšel ji teď mnohem zřetelněji. 'Neotevřu vám, Gaara-sama. Není mi dobře, nebudu nikomu otevírat.'
Přijal to. 'Dobrá tedy. Přijď pak do mé ložnice,'"
Povídka doslova volá po nějaké hlubší zápletce. Celý krátký a osekaný příběh se odehrává na chaotickém pozadí Naruto reality, která ale příběh nijak neovlivňuje. Dal by se téměř větu po větě přepsat do jakéhokoliv prostředí a na povídce by se tím nic nezměnilo. Je možné, že jakožto čtenáři Narutem téměř netknutému mi unikají nějaké souvislosti, které by příběhu dodaly další rozměr, ovšem dost o tom pochybuji. Opět se bohužel jedná spíše o povídku na blog než do soutěže.
Tma
"...ale on nic z toho neviděl. Neviděl, protože byl slepý."
Výborná povídka a uznáníhodná konkurence. Docela by mne zajímala předloha. Jediné co je snad možné vytknout je poněkud chaotické dělení odstavců, ale neruší to nijak významně.
Za lepší budoucnost
"Za dobu, co v místnosti seděl, byl už schopný vycítit pomyslný rytmus a odhadnout, kdy se ozve další čvachtnutí. Bylo to téměř jako odpočítávání. Jako tikání hodinek."
Další povídka která nemá chybu. Takhle si představuji Fanfikci, hezky v mezích tématu, postavy dodržují charakter, příběh krásně zapadá. I když mě fakt, že existuje reálná možnost, že se neumístím, samozřejmě štve, jsem rád, že mám tak kvalitní soupeře.
Ztracená křídla
"Seděla u sebe v pokoji a v rukou opatrně svírala křišťálový pohár. Měla nepřítomný pohled.
'Tak se tam zase vrátíme, co?' zaznělo hořce a zároveň smutně do ticha."
Poslední povídka zdaleka nesplnila očekávání. Příběh má velký potenciál a dal se napsat mnohem lépe. Autor/ka se potřebuje rozepsat a naučit se nepřeskakovat popisy. Celý příběh je uspěchaný, popisy, myšlenky a rozhovory jsou osekané na minimum. A je to velká škoda, protože příběh je opravdu zajímavý a čtivý.
__________________________________________________
To byly letošní postupující povídky. Musím říct, že konkurence je více než dostačující. Všechny povídky doporučuji k přečtení i přes případnou zápornou kritiku. A chtěl bych předem vyjádřit uznání všem autorům a autorkám, kteří měli tu odvahu poslat své práce do soutěže. Všem vám držím palce!(i když sobě jich přecijen držím víc...echm...)
December 24, 2009
Veselé Vánoce, Svátky Lidu a Sýru
aneb nemíchejme Novoroční příspěvky do těch Vánočních. Chtěl bych vám všem, ať už tento blog čtete nebo nečtete, popřát krásné a klidně strávené Vánočních svátky, hodně toho štěstí, zdraví, nějakých těch dárečků bez kterých by se to samozřejmě neobešlo(popírejte si to jak chcete ale já vás znám), chutnou večeři bez zaskočených kostí, spoustu roztrhaného balícího papíru i když vám všichni říkají ať na něj dáváte pozor(a přitom ho inteligenti přelepují lepící páskou), hory cukroví a rozsvícený vánoční stromeček který vás chytne za srdce a donutí zapomenout na všechno zlé. Vždyť Vánoce jsou svátky klidu a míru(což jsem neskutečně vtipně parafrázoval v názvu příspěvku jak jste si jistě všichni, po spontánním pádu smíchy ze židlí, všimli) a jako takové by měly být i zachovány a dodržovány. Takže se usmějte na své blízké, popřejte svým přátelům, rozdejte dárečky a hlavně si užijte ty dárky(no jo já vím).
Veselé Vánoce!
Nemáte nainstalovaný Flash Player
Veselé Vánoce!
September 24, 2009
Ze by to byl tygl?
Aneb...kruci nemůžu začínat příspěvek frází "aneb" když nemám vymyšlený nadpis. To je prekérní situace. Co třeba se z toho zkusit vykroutit nějaký tím opravdovým psaním?
Možná jste si všimli, že tu nic moc není. Všimli jste si správně! Přesně takhle se projevují příznaky nemoci zvané "Mít život". Ano, dámy a pánové, já mám život. A je skvělý! Je plný povinností, organizování, skákání, školy, autoškoly, psaní ,čtení, poslouchání, seriálů, pokusů o dokončení té půltuny rozpracovaných věcí, ale hlavně trávení času s Arisskou. Ať mě ta holka občas štve sebevíc, za nic bych ji nevyměnil a už tuplem ne za internet. Což ale neznamená, že jste mi vy všichni moji čtenáři(a ono vás moc není řekněme si to na rovinu) chyběli. Chyběla mi ta možnost vypsat se z toho co cítím, z toho co si myslím, nebo jen z toho co mi straší v hlavě.
Co se událo? Měli jsme s Arisskou v červnu roční výročí, v listopadu už to bude rok a půl co jsme spolu(a já mám ještě pořád všechny končetiny a obě oči!).
Bylo mi osumnáct...takže teď už vám vlastně píšu jako dospělý. nemyslím že se něco významně změnilo. Když jste celý život o trochu vyspělejší než ostatní, dospívání vás zastihne připravené a většinou vybavené nepřeberným množstvým infantilních zvyků, které bezpečně zakryjí veškeré známky toho, že by se vás snad mohla stávat zodpovědná dospělá osoba. Snad jen až půjdu volit, nebo budu blatníkem srážet značky na kraji chodníku, snad tehdy prosvitne na povrch nějaká ta vyspělost. Ale jinak myslím je to stále beznadějné. Dokud se budu schopný dívat na večerníčky a se zájmem si prohlížet hračky ve sparkysu, budu stále dítětem. A ačkoliv by si kdekoliv jinde taková událost zajisté zasloužila delší post, vy kdo mě znáte víte, že to opravdu není nic až tak významného. Holt se teď budu muset častěji holit.
Možná jste si všimli, že tu nic moc není. Všimli jste si správně! Přesně takhle se projevují příznaky nemoci zvané "Mít život". Ano, dámy a pánové, já mám život. A je skvělý! Je plný povinností, organizování, skákání, školy, autoškoly, psaní ,čtení, poslouchání, seriálů, pokusů o dokončení té půltuny rozpracovaných věcí, ale hlavně trávení času s Arisskou. Ať mě ta holka občas štve sebevíc, za nic bych ji nevyměnil a už tuplem ne za internet. Což ale neznamená, že jste mi vy všichni moji čtenáři(a ono vás moc není řekněme si to na rovinu) chyběli. Chyběla mi ta možnost vypsat se z toho co cítím, z toho co si myslím, nebo jen z toho co mi straší v hlavě.
Co se událo? Měli jsme s Arisskou v červnu roční výročí, v listopadu už to bude rok a půl co jsme spolu(a já mám ještě pořád všechny končetiny a obě oči!).
Bylo mi osumnáct...takže teď už vám vlastně píšu jako dospělý. nemyslím že se něco významně změnilo. Když jste celý život o trochu vyspělejší než ostatní, dospívání vás zastihne připravené a většinou vybavené nepřeberným množstvým infantilních zvyků, které bezpečně zakryjí veškeré známky toho, že by se vás snad mohla stávat zodpovědná dospělá osoba. Snad jen až půjdu volit, nebo budu blatníkem srážet značky na kraji chodníku, snad tehdy prosvitne na povrch nějaká ta vyspělost. Ale jinak myslím je to stále beznadějné. Dokud se budu schopný dívat na večerníčky a se zájmem si prohlížet hračky ve sparkysu, budu stále dítětem. A ačkoliv by si kdekoliv jinde taková událost zajisté zasloužila delší post, vy kdo mě znáte víte, že to opravdu není nic až tak významného. Holt se teď budu muset častěji holit.
May 05, 2009
April 20, 2009
April 16, 2009
Poradna Strýčka Teodora
Dnes krátce na téma Přednášky.
Milý Strýčku Teo,
Píši ti protože mám velký problém s přednášením. Pokaždé si zařídím na nějaké akci přednášku abych měla levnější vstupné ale když dojde na věc všechno pokazím. Jsem vždycky hrozně nervózní,melu hlouposti nebo naopak nevím co říkat, prostě hrůza.
Poraď mi co mám dělat?
Stydlivka
Milá Stydlivko,
Neboj, nejsi sama která tímto problémem trpí. Mnoho lidí má problém s mluvením před publikem. Měla bys ovšem vědět že nervozita, nebo jak se říká na divadle "tréma", ti naopak mnohdy může pomoci. Zlepšuje totiž soustředění a pokud si na to dáš pozor, je pak mnohem snazší najít správné pokračování pro právě načaté téma.
Má rada zní: Mluvit,mluvit a mluvit!
Je úplně jedno že odběhneš od tématu, důležité je dokázat zaujmout posluchače. Jakmile se ti to podaří máš vyhráno. Neuškodí ani přidat k dobru nějaký ten vtip ale to samozřejmě závisí hlavně na tom jaké ladění přednášky tobě osobně vyhovuje.
Doufám že jsem pomohl a držím palce aby se ti přednášky dařily.
Strýček Teo
Jestli někdo najdete obrázek který by se sem hodil, pošlete mi ho.
Milý Strýčku Teo,
Píši ti protože mám velký problém s přednášením. Pokaždé si zařídím na nějaké akci přednášku abych měla levnější vstupné ale když dojde na věc všechno pokazím. Jsem vždycky hrozně nervózní,melu hlouposti nebo naopak nevím co říkat, prostě hrůza.
Poraď mi co mám dělat?
Stydlivka
Milá Stydlivko,
Neboj, nejsi sama která tímto problémem trpí. Mnoho lidí má problém s mluvením před publikem. Měla bys ovšem vědět že nervozita, nebo jak se říká na divadle "tréma", ti naopak mnohdy může pomoci. Zlepšuje totiž soustředění a pokud si na to dáš pozor, je pak mnohem snazší najít správné pokračování pro právě načaté téma.
Má rada zní: Mluvit,mluvit a mluvit!
Je úplně jedno že odběhneš od tématu, důležité je dokázat zaujmout posluchače. Jakmile se ti to podaří máš vyhráno. Neuškodí ani přidat k dobru nějaký ten vtip ale to samozřejmě závisí hlavně na tom jaké ladění přednášky tobě osobně vyhovuje.
Doufám že jsem pomohl a držím palce aby se ti přednášky dařily.
Strýček Teo
Jestli někdo najdete obrázek který by se sem hodil, pošlete mi ho.
Subscribe to:
Posts (Atom)