Mezičas

Hned na začátek musím zklamat ty z vás, kteří četli alespoň jedinou knihu o Drakenech z Pernu. Ačkoliv by se to dle titulku článku mohlo zdát jinak, bohužel stále ještě nevlastním draka, na kterém bych se mohl pohybovat v čase na místa mně důvěrně známá. To jen aby to bylo jasné(a abych odradil málo trpělivé čtenáře. Nechceme tady přece žádné třasořitky, co nesnesou pár řádků referenčních vtípků že?).

Můj mezičas vypadá poněkud jinak a dokonce si dovolím říct, že jej už alespoň jednou v životě zakusil každý. Je to takové to období(může to být pár dní, ale klidně i měsíců) kdy člověk setrvává někde mezi, na místě, kde nic z oho na co čeká není definitivně rozhodnuto a vyřešeno a tak nějak není k čemu mířit a o co se pokoušet. Jistě, můžete nad těmi věcmi hloubat a přehrávat si hlavě různé scénáře. Můžete se snažit připravit, aby až nadejde den D, jste byli připraveni. Ale tohle všechno člověka po nějaké chvíli omrzí a tak nakonec jen setrvává v jakémsi lehkém, odevzdaném, letargickém vyčkávání. Však ono to nějak dopadne.

Hrozně bych chtěl popsat co všechno se teď rozjíždí a připravuje, ale myslím, že by to postrádalo energii a náboj, což jsou naprosto nezbytné prvky pro vytvoření zájmu obecenstva. Takže si budu muset svá překvapní ještě chvíli nechat pro sebe a doufat, že budou nakonec stát za to. Kdo ví? Třeba to nakonec všechno výjde.