ZMatiMatení neboli KOnfusion

Dlouho očekávaný článek konečně spatřuje světlo monitoru. Dnes se budeme bavit o důležitém fenoménu, jehož zaznamenání a pojmenování jsem se rozhodl vzít na svá bedra.
Ale zkusme to vzít trochu méně sofistikovaně. Nápad na tento článek se vyvíjel postupně a konečnou formu a směr nabral až po krátkém vtipkování na Animefestu. Omluvte tedy prosím případné nesrovnalosti, bláboly a odbočky, kterých jistě nebude ve finálním textu málo. A o čem že to tedy hodlám psát?

Všichni jsme(snad) seznámeni s existencí žánru Anime zvaného snounen-ai, případně obecněji Yaoi. Ve zkratce, jedná se o žánr zaměřený na vztah dvou osob mužského pohlaví. Možná některé z vás napadlo, že hodlám psát o svém vztahu k Yaoi, případně se rozepsat o žánrových fanynkách. V tomto případě byste sice nebyli daleko od pravdy ale stále bych vaše domněnky musel označit souslovím „vedle jak ta jedle“. Je smutným faktem, že nadávat na yaoi a jeho opěvovatelky je nejen velmi snadné ale také celkem módní. To je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat článek z poněkud jiného pohledu a hlavně o jiném aspektu. Pokud jste tedy očekávali článek kritizující tento žánr, musím vás bohužel zklamat. Dnes se totiž budu zabývat otázkou, kterou si čtrnáctileté dívky kladou již po celé generace.

Jaký je pravý smysl Yaoi?

Ale ještě předtím, než se pustím do řešení tohoto zapeklitého problému, dovolte mi věnovat pár řádků osvětlení mé pozice v tomto problému.
Je tomu už více než dva roky, co jsem začal chodit s Yaoi fangirl. Stejně jako každý vztah i tenhle má spoustu různých aspektů, z nichž je pro nás teď důležitý pouze jediný: Nutnost přicházet do styku s Yaoi na téměř každodenní bázi. Ačkoliv jsem si dle svého názoru počínal více než úctyhodně a mohu hrdě prohlásit, že jsem do dnešního dne viděl jen pár dílů Jounjo Romantiky, samotný fakt, že se často vyskytuji ve společnosti fanynek tohoto žánru na mně samozřejmě musel zanechat určité následky. V tomto případě jsem poněkud změnil názor na žánr jako celek a už nedokážu brát Yaoi jako nechutné ultimátní zlo animované tvorby. Nejen proto jsem se tedy rozhodl, vyjádřit se k dnešní otázce nejen z pozice muže, ale především z pozice nezávislého pozorovatele. Takže, o čem že je vlastně to Yaoi?

Důvod proč je možné si tuto otázku položit je jednoduchý. Pokud byste se totiž zeptali většího počtu fanynek, pravděpodobně se vám dostane různých odpovědí. Dovolil jsem si je shrnout do dvou názorových směrů.

1. Ortodoxní Fanynky
Nejčastěji se jedná o jakési „Veteránky“ žánru. Tyto dívky se o yaoi zajímaly ještě v těch legendách opředených dobách, kdy „to nebylo v módě“ a po vzoru našich otců, kteří svá vyprávění z mládí uvádějí popisem cesty do školy na boso skrz dvacet kilometrů závějí, si od nich můžete vyslechnout příběhy o pirátsky kopírovaných VHS kazetách s příšernou kvalitou obrazu. Ale nemusí se vždy jednat jen o veteránky. Ačkoliv čas a věk hraje ve výběru názorů nezanedbatelnou roli, určitě neplatí pravidlo, že by Ortodoxní Fanynce muselo být pětadvacet a stejně tak ani žánrové veteránství nepředurčuje jedince k Ortodoxnímu směru. Každopádně je faktem, že většina Ortodoxních fanynek se sledování Yaoi věnuje delší dobu, než jejich oponentky.

Názor Ortodoxních fanynek je vcelku jednoduchý ačkoliv pro laika poněkud hůře pochopitelný. Yaoi je podle nich především o spoustě krásných kreslených chlapců a pravé lásce. Vidí v něm jakousi pohádku se zaručeně šťastným koncem, což je podpořeno především celkovou nerealističností příběhů. A teď nemluvím o mizivé pravděpodobnosti, že by tolik chlapců mělo sklony k homosexualitě. Jedná se mi o nerealističnost v poněkud jiné formě, kterou se vám pokusím vysvětlit na krátkém příkladu:

Vezměme si klasickou pohádku. Přeskočme zápletku a přesuňme se rovnou k rozuzlení, ve kterém si dívka vezme Prince na Bílém koni a žijí spolu šťastně až do smrti. Je takový konec reálný? Mnozí z vás jistě z vlastní zkušenosti vědí, že tomu tak není. Pohádka totiž schválně končí ve chvíli, kdy se dívka s princem dají dohromady. Nemusí pak totiž přiznat, že po pár měsících začal život na hradě naši hrdinku nudit a princ už jí taky nepřipadal tak dokonalý jako na začátku. Chyba pohádky je tedy v tom, že ačkoliv ve strategické chvíli skončí, každý si dokáže dle zavedeného vzorce domyslet co se dělo dál. A tady právě narážíme na kouzlo Yaoi. Běžná dívka disponuje jen velmi malou znalostí mužské mysli a vzorce chování, kterážto se samozřejmě snižuje úměrně k přibývajícímu počtu mužů. Pokud má tedy běžná dívka potíže pochopit chování svého přítele nebo kamaráda, vzájemný vztah dvou chlapců je pro ni téměř neřešitelným hlavolamem. Toto dává sledovanému příběhu možnost zachovat si happyendovou nerealističnost. Dívka si totiž v tomto případě nedokáže domyslet další přirozený vývoj situace a je jí tak umožněno ponechat si iluzi dokonalé lásky hlavních postav. Takový je tedy klíč k úspěchu Yaoi jakožto žánru a Ortodoxní fanynky jsou ty, které vyznávají výše zmiňované hodnoty.



2. ZMatiMatení neboli KOnfusion
Takto jsem se rozhodl pojmenovat druhý názorový směr, který se šíří především mezi mladšími vyznavačkami žánru. Z valné většiny se jedná o dívky mezi třináctým a patnáctým rokem, které k Yaoi přivedla některá z jejich kamarádek, když se o něm zmínila na svém blogísku. Tyto dívky, přezdívané také Ko („Je to taková Ko.“ „Vedle nás seděla partička Ko.“) podle nejmenovaných slečen, jejichž podomácku vyrobené japonské přezdívky končily souhrnně na „–ko“, v podstatě aplikovaly na Yaoi Occamovu břitvu, s jejíž pomocí odsekly veškeré nerealistično, příběh a dokonalou lásku a ponechaly jen to, co je podle nich tou pravou podstatou Yaoi, totiž Porno.

Jak už jsem zmiňoval na začátku, anime a manga zabývající se vztahem dvou mužů se dělí do dvou žánrů, Shounen-ai a Yaoi, kdy Shounen-ai se více zaměřuje na vztahy a emoce(a obecně je takzvaně „softcore“) a Yaoi tyto aspekty posouvá ještě o krok dál a zobrazuje, občas velice explicitně, i sex hlavních postav. Málokdy se tomu však děje na úkor příběhu, ačkoliv samozřejmě existují i taková díla.

ZMatiMatení (pojmenováno podle MatiMate, veteránky žánru, jejíž článek opěvující tento myšlenkový směr svého času rozpoutal poměrně velkou diskuzi) se projevuje upřednostňováním pornografie před příběhem a především zatvrzelým prosazováním tohoto názoru jakožto jediného správného. Fanynky trpící touto nemocí tvrdí, že primárním účelem Yaoi je homosexuální pornografie a že příběh či emoce jsou pouze druhotné a tudíž nepotřebné. Mnoho z nich sleduje také Yuri (to samé, akorát s dívkami) jednoduše proto, že pokud se pohybujete čistě v rovině pornografie, už ani moc nezáleží o jaký druh se jedná.



Shrnutí
Jak to tedy je? Který názor je správný? Odpověď je stále stejně složitá. Já osobně jsem zastáncem názoru číslo 1, protože kromě jednoznačně hlubšího smyslu mi umožňuje nedívat se na všechny Yaoi fanynky jako na zvrhlé a úchylné dívky s podivnými sexuálními preferencemi. Přiznávám tedy, že článek je v tomto ohledu zaujatý ovšem myslím, že právem. Nemyslím si, že produkční společnosti vydávají Yaoi jakožto porno pro dívky a příběh přidávají ze stejného důvodu, jako v běžném pornu(tedy aby bylo na scéně o čem mluvit). Věřím, že příběh má v Yaoi svoje místo a čím víc ho tam je tím lépe(ale to už čistě proto, že kreslený homosexuální sex není zrovna moje oblíbená zábava na dlouhé večery).

Pokud nás tedy někdy v budoucnosti napadne galaktická armáda mimozemšťanů, která zotročí lidstvo a všechny muže donutí sledovat Yaoi dokud z toho sami nezešílí, určitě je(za předpokladu, že budou umět česky, slovensky, anglicky nebo přinejhorším francouzsky) požádám o nějaké s příběhem. Jen doufám, že se mimozemské anime nepodobá kvalitou Vogonské poezii.

_____________________________________________________

Děkuji Arissce, Soře a Zuzóšovi za nápad na článek a osvětlení podstatných faktů o Yaoi(i přesto, že to druhé dělaly z čisté škodolibosti).

Předem se omlouvám případným dotčeným čtenářkám a doufám, že si mé vtípky nevezmou osobně.

Typické Ko ze hry Heartbeat