Občas se vám stane, že dům ve kterém jste skoro 19 let bydleli je plný prachu, suti a rozsekaných stěn, protože je potřeba předělat elektřinu a vy jste odsouzeni žít u přítele své matky. Né že byste si stěžovali. No a občas, když tak sedíte v potemnělém bytě, z reproduktorů hraje málo známá ovšem na poslech velmi příjemná kapela, kterou jste měli to štěstí nedávno zvučit, sestry jsou v Chorvatsku a mamka s přítelem šli spát, pak máte chuť něco napsat. Né, že byste nějak extra věděli co, prostě toužíte po tom rozvalit se v polstrované kolečkové židli, položit na klín klávesnici a chvíli do ní bezstarostně klepat...
Všichni teď píšou reporty z Advíku. On už je to tak nějak obecně dosti oblíbený trend, psát reporty poté co přijedeme z akce. Neubránil jsem se mu ani já. Jenže s reporty je jeden podstatný problém - potřebujete k nim spoustu zážitků. A to je zrovna ta část, která mi tak nějak schází. Ano, advík byl super o tom žádná, všichni se skvěle bavili a pokud se nebavili tak alespoň objížděli diamantovým nožem okna. Já měl dvě(byly jen dvě?) přednášky, z nichž ta druhá byla vlastně beseda a dost se povedla. Vtipné na tom je, že byla na téma "Jak vysvětlit anime normálním lidem" což je opět něco o čem jakožto ne-zas-až-tak-moc otaku vím úplné houby. Ale nikomu to viditelně nevadilo. Dokonce jsem se na nejmenovaném blogu dočetl, že "dar mluvit a komunikovat mám od pána boha" což jasně potvrzuje, že chození do kostela je časově nevýhodný přežitek, protože Bůh viditelně rozdává náhodně.
POZOR! NAPROSTO NÁHODNÝ TEXT!
Vždycky jsem chtěl psát. To se mi celkem daří a když už něco vytvořím, tak to jde i číst. Hned druhá věc v pořadí, kterou jsem chtěl umět, je hra na piano. Chodil jsem na lekce pět let ale byl jsem malý a nevážil si toho, tak jsme toho nechal, čehož samozřejmě dodnes lituju. Doufám, že se mi podaří zase někdy začít. Třetí věc, kterou jsem vždycky chtěl umět, je kreslení. Hrozně závidím lidem kteří umějí kreslit. Tedy, né že bych neuměl kreslit, nejspíš nejsem tak hrozný, ale když jste obklopeni lidmi, kterým to jde asi tísícinásobně lépe, nějak nemáte motivaci to nějak extra dál zkoušet a radši se vrátíte ke psaní, protože v tom jste zase dobří vy. Hrozně rád bych dělal webcomic, protože je to v posledních pár letech moje asi nejoblíbenější forma "umění". Výborně to spojuje psaní a kresbu a lidé, kteří tyhle komiksy na internetu vytvářejí jsou většinou zábavní, inteligentní a hlavně nadaní. Taky jsem vždycky chtěl natáčet filmy. Dokonce bych řekl, že jsme v tom docela dobrý když mám čas. Jenže ono to zdaleka není tak jednoduché. A hlavně, čím víc věcí byste rádi dělali, tím méně jich nakonec opravdu uděláte. Takže asi tak.
MOJE TVORBA
Když už tady tak o tom žvaním a nutím vás to číst, můžu vám alespoň ukázat nakolik za to čtení vlastně stojím. Tady máte pár odkazů na věci které jsem vytvořil.
Povídka se kterou jsem vyhrál Festovní Fanfikci
Dvě povídky na téma Hlídek Sergeje Lukjaněnka (čtěte v pořadí odspodu)
Depresivní básničky a úvahy
Stagnující webcomic (tu hezčí část kreslila Severka)
Můj Youtube kanál
Můj DeviantArt
No a to je asi tak všechno co mě teď napadá. Příspěvek je hotový a já se můžu odebrat znovu nedělat nic. ;-)
