Dostojme tématu

Aneb "Jak Teodor W. Kaily vidí kauzu Tábor"

Naše so called HOCZ blogosféra se začíná zaplňovat příspěvky které se týkají zrušení HOCZ Tábora pořádaného OS Severus. A nebyl bych to já kdybych nevyužil příležitosti se k něčemu vyjádřit že?
Ano, zrušení mě naštvalo. A koho ne? Plánovali jsme si prázdniny,těšili jsme se,mnozí z nás dělali co mohli protože se chtěli stát na táboře instruktory,přemlouvali jsme rodiče,prosili,slibovali a zase prosili,hádali jsme se...a proč to všechno?

Myslím že mám právo se k tomu vyjádřit už jen proto že jsem se o tábor zajímal od začátku. Jsem dokonce první předběžně přihlášený a měl jsem na táboře Mikovi pomáhat. Co se stalo? Řeknu vám to. Nemám Klatě ani zdání! Ale nikomu to nevyčítám. Nevím jak vy ale já si dokážu představit bezpočet důvodů proč může být nutné zrušit tábor,počínaje potížemi finančními a konče těmi časovými. Ale nesdělit nám ten důvod? Co jsou to Technické problémy? Nedomyslel snad někdo něco? Došli peníze? Má Mike nějaké potíže? A co na to Jan Tleskač?

Ať tak nebo tak, jsem s tím smířený. Peníze které měli být na tábor využiju na Festival Fantazie. Ale chtěl bych za jednu věc poděkovat. Když jsem si v jedenáct večer přečetl na nástěnce stručné sdělení o zrušení, naštval jsem se. A naštval jsem se natolik že ještě ten večer jsem vyřídil všechny nutné formality ohledně Festivalu Fantazie a pokud by mělo FF kvůli komukoliv padnout, budu tu já, naštvaný,tvrdohlavý,cílevědomý a rozhodnutý táhnout to dál. Festival Fantazie padne Jen Přes Moji Mrtvolu.

"...join us today! Fight for your opinion! Fight for your Country! I Want You To HOCZ Organizators!"

Kvůli čemukoliv ohledně FF kontaktujte mě. ;-)

My organizací povinní

Rozhodl jsem se věnovat konečně nějaký post mé vášni. A co že to je? Někteří si domyslí, někteří si nedomyslí a někteří si půjdou hrát na píseček aby se nemuseli nutit přemýšlet, každopádně vám snad nakonec jakž takž dojde že jde o Organizaci. Ano, jmenuji se Tomáš a jsem fanatickým organizátorem. Zkuste někdy dávat pozor, možná si všimnete sami. Jsem ten typ který do všeho strká nos,zbožňuje pocit zodpovědnosti, a pak se málem udře protože si toho naložil moc. Proč to říkám? Už jsem si totiž zase ukrojil příliš velké sousto. Je jím Festival Fantazie 2008. Že přeháním? Že dva dny HOCZ linie nejsou zas až taková práce? Máte pravdu, jen s jednou malou chybičkou. Organizuji tam hned DVĚ akce. A do toho škola. A do toho práce. A do toho HOCZ. Stěžuju si? Ano. Přestanu s tím? Ani náhodou. Organizování je jako droga. Jednou si ho vyzkoušíte a už nemůžete přestat. A HOCZ je taky dosti návyková záležitost...
Došla mi nit. Špulka se odmotala do posledního vlákénka a ve studni mé inspirace je opět prázdno. Snad se spokojíte i s trošku kratším postem ;-)

Krutá realita

4.3.2008 v ranních hodinách zemřel ve svém domě Ernest Gary Gygax,spolutvůrce Dungeons&Dragons.

Rozhodl jsem se mu stejně jako spousta dalších bloggerů vzdát holt. Nebýt tohoto muže,nejspíš by jsem dnes byl někým úplně jiným a pravděpodobně bych neznal minimálně polovinu mých přátel. Protože existovalo by HOCZ? Nebo Andor? Kdo ví? Garymu vděčí mnoho lidí za hodně protože možnost hrát si,vyprávět a využívat fantazii v tom směru jaký nám ukázal se stalo pro miliony lidí na celém světě možností k lepšímu životu i když jen virtuálnímu.
Dračí Doupě a RPG obecně má skvělý vliv na rozvoj představivosti a především, ve hře může být každý čím chce. Hráči si mohou vytvářet propracované postavy a já myslím že každou novou postavou které dáme téměř opravdový život, vzdáváme Garymu Gygaxovi holt.

Celá ta událost mne nutí k zamyšlení nad našimi RPG životy. Vytváříme dobré postavy? A pokud ano,jak moc hrajeme my postavu a jak moc hraje postava nás? Podívejte se někdy na to co píšete trochu jinýma očima a zkuste najít ty malé kousky sama sebe které do textů vkládáte. A zkuste najít ty stejně malé kousky vaší postavy které vám ulpěly v duši.
Hrajte každou postavu se stejnou láskou s jakou hrajete ty ostatní a možná bude vaše vlastní duše zase o něco bohatší. A myslím že Gary byl v tomto ohledu nejbohatší z nás všech.

Valentýn - Svátek zakomplexovaných

Ano! Teď do tohoto okna napíšu Valentýnský post a NIKDO, opakuji NIKDO z vás mi v tom nemá nejmenší šanci zabránit! Cítíte tu naprostou bezmoc? To ponížení? Ten tlak osudu který vás zamačkává do křesel? Nejspíš ne. Ale všimněte si že jsem právě využil tři řádky a vy jste se stále ještě nedozvěděli nic podstatného. "Vítězství ducha nad hmotou!"

And now for something completly different.

Né dělám si srandu,budu opravdu psát o Valentýnu abych dodatečně ještě pobouřil ty z vás co stále nejsou pobouřeni dostatečně na to aby přestali tento blog číst.
Takže Valentýn...valentýn...už jsem zmiňoval že je to nejhorší,nepříšernější a vůbec svátek ke kterému se hodí snad všechny negativní výrazy které jen dokáže chorá mysl podobná té mé vymyslet? To už jsem určitě říkal. Ale řekněte sami. Vás neiritují ta všudypřítomná srdíčka,ta komerce která vám vtlouká do hlavy že čtrnáctý únor je něčím vyjímečný a že kdo ten den nebude mít vášnivý sex se svou životní láskou je outsider a nekulturní imbecil? Toto se samozřejmě VÁS,vtipných,inteligentních a sexuálně přitažlivých čtenářů mého blogu naprosto netýká ale někdy je třeba pohlédnout na určité situace i očima nás,kteří jsme "single" víc než tři dny v roce.
Já osobně Valentýn nesnáším. Přímo nenávidím. Kdyby byl Valentýn hmotný,narval bych mu ***** do ***** až by mu ****** vylezlo z ****** a to by byl teprve začátek. Prostě Valentýn jakožto svátek opravdu NEMÁM v lásce. Zvláště proto že se mi v posledních letech se slovem láska příliš nespojuje. Už je to jen hnusný,přeslazený,otravný svátek kdy máte jako jediný den v roce možnost vidět tlupu lidí na hradčanské okolo toho malého stánku jak kupují čokoládová srdíčka protože SAMOZŘEJMĚ zapomněli něco koupit své drahé a sexuálně přitažlivé polovičce a bez dárku ji dnes večer do postele samozřejmě nedostanou. Jak ubohé,jak nechutné,jak amorální. A jak jim občas závidím.
Toto se ovšem týká jen těch opravdu HODNĚ depresivních momentů kdy už nemám sílu jimi opovrhovat.

Tak myslím že to už bylo k Valentýnu všechno. Těšíme se na viděnou.

Cyanide & Happiness @ Explosm.net

Chá chá!

Tak mi Arissa zakázala se zasmát na ICQ s odůvodněním že "to není můj blog". Ale TOHLE je můj blog a tudíž se jí zasmát můžu!

"Arissa: Jinak docela správná teorie, až na to, že se nerada obtěžuju zbytečnými žvásty ^^"

Takže Arissko: CHÁ CHÁ! (představte si scénu kdy ten kluk ze Simpsonových co nevím jak se jmenuje ukáže na Arissu prstem a zasměje se svým specifickým způsobem)