Tak a je to. Animefest je (už týden) za námi a tak je nejspíš už načase odložit všechny ty podstatné věci co mám na práci, sednout si, zamyslet se a napsat nějaký ten report. Přecijen, od toho tu jsem že? Navíc, ve chvíli kdy člověk zjistí, že jeho choré výplody někdo pravidelně čte, hned mu to přidá trochu na zodpovědnosti. Takže jdeme na to dámy a pánové a pěkně popořádku.
Být či Nebýt aneb Mé skromné geniální Já
Určitě vás všechny, které osobně neznám a tudíž se s vámi nedostanu do styku(a že vás URČITĚ je!), hrozně zajímá jak dopadla soutěž Festovní Fanfikce. Umístil se? Vyhrál? Může si honit ego a tvrdit, že všechny ty kritiky, které napsal na ostatní fanfikce, jsou oprávněné a podložené? A vůbec nejdůležitější otázka: Je to literární génius, který ačkoliv sám není Otaku, porazil na první pokus ostřílené a anime-znalé autory? Pro vás, kteří si tyto otázky pokládáte tu mám odpověď! Ano, nyní budete moct konečně v klidu spát bez toho sžíravého pocitu nejistoty.
Takže, vyhrál jsem?
Ano!
Je to tak vážení. A věřím, že bych si ten moment slávy užil o trochu více, kdybych nebyl tak strašně nervózní. Ale co, vyhrát hlavní cenu Poroty se člověku nepodaří každý den(schválně píši Poroty s velkým P, protože jak se dalo předpokládat, cenu čtenářů jsem nevyhrál. To bych totiž musel psát alespoň o Narutovi).
Suvenýry aneb Co je doma, to se počítá
Druhou nejpodstatnější věcí, hned po faktu, že jsem vyhrál, jsou samozřejmě Suvenýry. Takže, za co jsem letos utratil nekřesťanské sumy peněz jen abych si to mohl přívézt domů?
A pak ještě půltuna plakátů, přívěsků a dalších blbin pro Arissku. To byla, jak jistě tušíte, největší investice. ;-) Třeba se s nimi pochlubí na blogu a taky je uvidíte.
Cosplay aneb Co na sebe?
Musím se přiznat, že se mi letošní Cosplay nevyvedl. Snad na Advíku. Ono když chcete něco udělat na poslední chvíli, tak to většinou moc nedopadne. Nakonec jsem skončil v kabátu, tmavé košily a kalhotech a ověšený svými FMA věcmi. Takže jako vždycky =D Nejspíš to nevypadalo tak hrozně, protože po mně pořád pokukovala nějaká bAkatsuki(brrrrr) slečna, ale to se dá dost těžko považovat za úspěch. Takže ačkoliv jsem krásný,chytrý,vtipný a vůbec prostě úžasný ať už mám na sobě cokoliv, příště to už snad bude pořádný cosplay. Držte palce!
Anime aneb Veni, Vidi, Vici
Tak, sice jsem Zvítězil, ovšem nějak se mi nepodařila ta část s tím přicházením, jelikož se mi v průběhu Animefestu zhoršil kašel a většinu soboty jsem tak strávil zalezlý v posteli. Viděl jsem ale alespoň dvě anime. Tím prvním byl paradoxně První oddíl, zajímavě zpracované fantasy z prostředí druhé světové války, pojednávající o souboji Německa a Sovětského svazu na okultní frontě. Zajímavým prvkem filmu byly prostřihy na reálné rozhovory s historiky a válečnými veterány, které filmu dodávaly takový mysticky reálný podtext. Druhým filmem, který jsem viděl a na který jsem se celou dobu těšil, byl King of Eden, film navazující na mé nejoblíbenější anime Eden of the East(Higashi no Eden). Musím přiznat, že mě trochu zklamal. Autoři se rozhodli na sérii navázat jednoduše tak, že celé rozuzlení zahráli do autu a v podstatě začali s čistým papírem. I snaha rozvinout některé důležité myšlenky série poněkud zkrachovala a výsledné rozřešení nebylo zrovna tím, co jsem jako divák očekával. I přesto si nemyslím, že by film byl úplnou ztrátou času a až na již zmíněné nedostatky se mi celkem líbil. Důležité pro mě je, že si autoři dali alespoň tu práci, aby nová fakta a zápletky uvedené v ději davály smysl a neprotiřečily si.
Když už jsme u toho promítání, chtěl bych zmínit i soutěžních AMV, která se často promítala v přestávkách. Valná většina příspěvků byla velmi dobré kvality a jedno nebo dvě z nich se mi opravdu líbili. Co ovšem nejsem schopný pochopit je fakt, že se umístilo AMV´na skladbu What i've done od Linkin Park. Přiznávám, že když se jedná o AMV na mé oblíbené skladby, jsem poněkud kritičtější. To ovšem nic nemění na faktu, že zmiňované AMV byl vlastně jen klip k písničce, který autor seskládal z anime která zná. Výsledek byl neumělý, rušivý a nepříjemný na pohled. Jako třešničku na dortu bych uvedl autorův chabý pokus o lip-sync(postavy pohybují ústy na zpívaný text) ke kterému využíval záběry z jakéhosi anime o hudební skupině a několikrát zopakoval stejný záběr vícekrát po sobě aby se postavám vešla slova do úst.
Přednášky aneb...no to je jedno
Jedinou přednáškou na které jsem byl a navíc ještě neúmyslně, byla Boys Love soutěž od Taylor. Jakožto přirozený odpůrce Yaoi a podobných věcí, jsem ji celou proseděl s pusou plnou gumových medvídků a nosem zabořeným ve vyhrané knize Pište správně česky. Z toho co jsem slyšel ale musím uznat, že soutěž byla kvalitně a velmi vtipně připravena a její autorce tímto skládám holt. Věřím, že být Yaoi znalou fanynkou, pobavil bych se pravděpodobně poněkud lépe, zvláště poté, co se moderátoři za hlasitého pištění davu v sále políbili.
A to je všechno. Zážitků z Animefestu mám mnoho a bohužel né všechny jsou prezentovatelné, nebo by v psané formě postrádaly smysl. Doufám, že pokud jste na Animefestu byli, že jste si jej užili minimálně tolik jako já a že se tam třeba příští rok uvidíme.
